Posedlej mindrák

Posedlej mindrák – příběh Ministerstva Medailových věcí

     Příběh je část fikce, pravda, část je upravená. Změnil jsem názvy, jména či období. Každý si v tom však najede to, co sám hledá. Zbytek sedí jak prdel na hrnec. Proč Medailové věci? Inu, jsou posedlí medailemi. Mají jich tunu, jejich výsledky však nedokáže dohledat absolutně nikdo.

     Čekali byste, že jeden z nejvyšších státních úředníků ve státě, je Posedlej mindrák? Ne? Inu, já prvně také ne. Spratek Blbeš je toho ale důkazem. Vše začalo v moment, kdy ségra šla na brigádu do jednoho fastfoodu. Do té doby jsme nikdy neměli problém. Nikde a nikdy. Ona pracovala, studovala. Já studoval, dělal Krav Magu, psal články. Na lidi jsme příjemní, slušní. Oni recipročně na nás. Pak přišel Postrach okolí. Byl to rok 2020, kdy ho vláda jmenovala do této vysoké pozice. Tehdy si Ministerstvo Medailových věcí brousilo zuby na moje analýzy i schopnosti v zahraniční politice. Zkoušeli to bokem, já vždycky odpověděl, že až bude mít MMV lepší pověst, lepší vedení a vyspělý směr zahraniční politiky, pak není problém. Smajlíci na tričku, ruce v kapsách, bourání pěti aut v opilosti, ignorování válečných zločinů v Gaze – to je jen úzký výčet toho, s čím jsem nesouhlasil. Přišel jejich skutečný nábor – začalo se mi extrémně nedařit. Pak jsem zjistil, že tohle dělají každému, kdo chce jinam. Na to jsem však přišel až po dlouhých čtyřech letech.

     Metoda? Jedinec je standardně ve své práci, v níž se mu daří. Najednou dostává PPK, výtky či jen jsou lidi pozičně nad ním nepříjemní. Co udělá daný jedinec? Odejde. Zkusí něco nového. Kam? MMV. Zabili ho. Než tam nastoupil, dokončil studia na nejstarší a nejvíc prestižní britské škole na Mezinárodní vztahy, vyšly mu dvě akademické eseje s hodnocením za 1. Jazykovou výbavu měl následující: angličtina C1, španělština C1, francouzština B2. Nyní? Je z něho naprostá troska. Rozpadá se před očima. Za dobu, co je na MMV, se vůbec nikam nepohnul. Povýšili ho. To ano. Ale za jakou cenu? Musel rezignovat úplně na všechno, co mu šlo, v čem byl dobrý. Učil děti i dospělé angličtinu, psal odborné texty, vzdělával se. Teď? Nic. Když jsem ho viděl, jak dopadl, řekl jsem si jedno: raději pracák než MMV. Nechci skončit jako on. Je pro mě odstrašující příklad. Dřív byl můj top kamarád i vzor. V dětství to byl on, kdo to chtěl někam dotáhnout. My ostatní jsem oproti němu byli naprostí loseři bez budoucnosti. Teď je důvod, proč na sobě musím neustále pracovat – nechci dopadnout jako on.

     To, co nedokázal dotáhnout předchozí tajemník Splašek, chtěl dokončit Blbeš. Tento příběh má však dva rozkoly: 1. má extrémně šukézní dceru. Prcal bych ji nonstop. Fenna Blbešová. Kdyby ji nakládali v pornu tři černoši, víc bych v životě nepotřeboval. Ona je ta, již bych chtěl v tomhle žánru sledovat. Žádná Daisy Lee. Ta to dělá čistě pro peníze, je to na ní vidět. Nuda. Velký kozy? Nuda. Přirozená krása má něco do sebe. Fenna je křesťanka, výborná lhářka, má velkou pěknou prdel na anál a určitě i mokrou pičku. Nenávidí chlapy, je tvrdá feministka. Je mnou však posedlá. Holky jsou totiž na totální kretény. Bývá to tak. Ona je toho tím důkazem. Druhý rozkol se točí kolem ega a mindráků Blbeše. Předchozí tajemník Splašek měl a má svoje problémy, nikdy však nevyčnívaly tak extrémně jako u toho současného. Situace během funkčního období Splaška se celkem dala. Nyní? Celkem ostuda, peklo i průsery. Ve fastfoodu moje sestra zažila sexuální obtěžování, vyhazov, tři PPK. Vše během jednoho měsíce. Pak šla jinam. Tam musela vyhazovat odpadky či krabičky nedojedeného jídla (ležely jim na stole i tři dny!!!) po majiteli filmového e-shopu a jeho dceři. Po měsíci dřiny? Vyhazov bez udání důvodu. Šla jinam. Při studiu je fajn brigáda něco z domova. Vzala callcentrum. Po pár měsících jí začali mizet vydělané peníze z firemního profilu. Její šéf se tím nikdy nezabýval. Propuštěna pro porušování kázně. Nikdy však nedokázal vysvětlit, co to konkrétně bylo. Zkusila úřad. Vydržela 10 dní. Její kolegyně na ní řvala, že bude chodit do práce v sedm ráno, protože jí to říká. Pracovní doba byla od devíti. Zaměstnavatel ji propustil bez udání důvodu. Já to měl podobné. Začalo to nenápadně.

     Prvně mi sdělil vzdálený člen rodiny po sestře, že je magistr a magistr a on je víc něž já. Znám ho přes 7 let. Tohle sdělil po 5 letech, co ho znám. Buď mu jeblo nebo za ním někdo přišel, aby za něj můj známý začal dělat špinavou práci. Pak se mi zamítla rigorózní zkouška, jež mi schválil můj vedoucí Kutil (byl super, kolem sebe měl však špatné okolí a to ho stálo sebou do sraček). Poté zamítnuté doktorské studium. Následovalo psaní na webech. Vychází Běžně mi vychází texty. Najednou bez varování mi jeden šéfredaktor napsal, že urážím lidi, jsem toxický, arogantní a neumím psát. S jeho lidmi jsem si nikdy nepsal, vlastně ani s ním. Texty vydával. Co ta náhlá změna? Finální moment byl před pár dny, kdy jsem chtěl publikovat svoji povídku Lidé, co se nenaučili mluvit. Z milého šéfredaktora se stal podivný, nepříjemný pičus. Až toxický. Mě to nevadí, já mám vždycky možnost si to vydat jinde. Což se také tak i stalo. Pravděpodobně jste ji už četli tady na webu. Jen se tak nějak nemohu zbavit dojmu, že se něco kolem mě děje. Smrdí to jako sto let stará smažená opičí varlata s křenovou omáčkou a opečenými bramborami.

      Dva roky v kuse parta najatých lidí neustále útočila na mě a moji sestru. Nadávky, strkání, flusání. Když byla sama, bylo to nejhorší. Z ničeho nic se tam objevila nějaká ženská, co na sestru křičela: „co tady lítáš, ty svině.“ Další. „jdi do prdele.“ Další zase ukazovala prostředníček. Jiná na sestru řvala na celý Albert. Útoky byly častější, proto jsem vše podával na PČR. Ti sdělili, ať to necháme být. Máme na vesnici nejhorší hlídku, co v republice lze najít. Policejní auto vidím jednou ročně a to vždy, když si jedou do drive thru pro mekáč. Mají heslo: „zevlovat a prudit. Mrdat a srát na lidi.“ Staly se však dvě po sobě jdoucí věci: jednoho z těch šmejdů jsem si odchytl a mlaskl ho. Asi dostatečně natolik, že se situace začala klidnit. Za rok jsem zjistil, že jeden těch, co je posílal, v té době pošel. Bylo po něm. Z rakve už škodit nemůže. Zmírnilo se to o devadesát procent. Teď už je vlastně klid. Jeho nástupce odjel na pracovní místo mimo republiku do Hnuselu. Jmenoval se Kakýnek Nekonečný. Venku je mír, klid, čistota. Jen ty ubrečené holky v uplých šatech stále chodí. Stíhačka nepřestala. Kdyby přestala, zašukám si hnedka s nějakou. Jestli jí to funguje, si ale nemyslím, stejnak na to jednou s jinou vlítnu. Je to jen otázka času. Jedné holce venku jsem se líbil, už jsem ji však nikdy neviděl, asi ji Fenna zabila. Škoda, byla ten typ na dobrý sex. Divoká mladá mamina s kočárkem.

     Neustále se obecně od roku 2020 něco dělo. On totiž i kolem mě Spratek Blbeš na mé vesnici prošel. V saku, kompletně nasraný. Něco se mu zkrátka nedaří. Bohužel na to nemám lék. Resp. on existuje – antipsychotika. Každopádně jeho zásadní problém však nikdy nevyléčí – jeho mikdráky. Vyměnit náměstky, ministra, tajemníka. Zvýšit mladým diplomatům plat. Mimochodem – věděli jste, kolik bere diplomat, co začíná? Požadavky: do nedávna magisterský titul, nyní bakalářský, dva cizí jazyky na špičkové úrovni, nutnost se nechat NBU kompletně prověřit (silně zasáhnout do soukromí vám, vaší rodiny i kamarádům). Tipněte si. 200k čistého? Ne. 100K? Ne. Zkrátím to. Sestra pracovala v mekáči a brala víc než diplomat. Asi o dva litry. Možná o tři. Berte to pozitivně – máme nové stíhačky. Nevím, kdo je bude řídit, když nejsou peníze na lidi. Možná opice. Tehdy letěli do vesmíru, proč by nemohli létat se stíhačkou. Ty budou dělat jen za banány. Ušetříme. Tedy ne na banánech.

     Zpátky ke Spratkovi. Jeho dcera – stíhačka! Ta kolem mě posílá holky v sukních, bez podprsenky, v těsných šatech. Ptal jsem se sestry, proč to dělá. Ona: „máš jim říct o rande, ony tě mají odmítnout a ona bude mít snadné balení. Očividně si nevěří.“ Moje typy holek byly vždycky ty šlapky – skvělé v posteli, velká prsa bez podprsenky a levná tanga, co se dají ihned strhnout, když stojí za barákem, opřená o zeď. Fenna Blbešová? Šprt, panna, křesťanka, učitelka angličtiny malých dětí. Řekla si, že očividně nikdy nebude můj typ. Odjela tedy na Krétu ze sebe udělat šlapku, fetku a alkoholičku. Zapomněla na jedno – tenhle typ se jen mrdá. S takovou holkou by to nikdo nemyslel vážně. Když to po půl roce zjistila, začala okamžitě ze sebe dělat úspěšnou expertu na sociální sítě, která má ocenění. Ani tady se netrefila. Proč? Mám rád sice šlapky a coury, ale i ten typ, jakým je ona sama. Panna, křesťanka, co čte bibli a kněz jí na faře mrdá do prdele, aby z ní vyšukal všechny její hříchy. Kdyby ze sebe nic nedělala, na nic si nehrála, měla by největší šanci. Takhle jenom stárne, dělá sračky. Dokonce z té žárlivosti, že ojedu vše, co vidím, nedokončila své magisterské studium filmové vědy, udělala fake fotky promocí, kde doslova plave na schodech a výraz její mamky Hany hovoří za vše. Výraz ustarané Hany je důkaz nad důkazy. Fenna Blbešová se mi líbí taková, jaká je. Cudná panna, která se chlapem přiváže k posteli, a pořádně osouloží do zadku. Je pěkná, trochu nesnesitelná kráva (prostě je to ta pička na přes držku!), přesto je to tak pravá. Mám jí někdy tak dost, že bych ji nejradši poslal na jižní pól a nechal ji tam. Po týdnu by mi ji však někdo z Antarktidy poslal zpátky – nikdo by s ní nevydržel. Jen já. Jenom kvůli sexu. Podle mě bude v posteli hodně dobrá. Je to z ní cítit a já pro sex udělám každou blbost. Asi si ji k sobě nastěhuji. To je ta blbost.

     Fenna má oproti jejímu otci Spratkovi ještě naději. Její fotr už ne. Ten měl takové problémy s úspěšnými lidmi, že svoji manželku dával celý její život dolů, nikdy nemohla mít vysoké posty, které on zastával. Ironie? Ona je pro tu práci optimální. Dělala by ji daleko lépe, je to z ní cítit. On je jen protekční přisírka. Pracovní pozice dostal přes církev. Podle toho také MMV vypadá.  

     Z Hany by byla skvělá špionka i diplomatka. Z Fenny také. Haně jí talent zabil její vlastní manžel – Spratek Blbeš. Fenna má geny po obou. Talent po své mámě a tu hroznou mindráckou povahu po svém fotrovi. Která část nakonec zvítězí, se nedá určit. Musela by se od něho kompletně odříznout, ukončit veškeré kontakty. V jiné sociální skupině, která je sama se sebou vyrovnaná a přijala se, umí respektovat ostatní i samu sebe, má Fenna šanci. Byla by vyrovnaná, spokojená, žádné antidepresiva. Kvalitní sex, vyrovnanost i sebepřijetí dělá s psychikou divy. Znám to. To potřebuje. Už jsem takové holky měl a pomohl jsem jim od té chemie, co ničí tělo. Když s ním Fenna dále bude ztrácet čas, DNA se plně projeví, zlo vyhraje. Jedná se totiž o naprosto Čiré zlo. Spratek je spící buňka – agent, co skrývá závist, zášť vůči schopným lidem a bokem je likviduje, aby se cítil jako on ten schopný. Takový Venom – parazit. Nebo lišejník. Saje stromu sílu, živí se na něm. Tihle dva stáli za vyhazovy ze školy mě a mojí sestry i z prací. Důkazy nejsou, povídky jsem ale napsat musel. Snad čtenáře pobaví, zaujmou, naserou. Prostě vyvolají jakoukoliv emoci. O tom přeci psaní nakonec i je.

Autor: Michal Synek

Kontakt: Mgrsynek@seznam.cz