Krtek a krtinec (verze s poznáním)

„Víš, proč si krtek dělá krtince?“ zeptala se mě náhle u nedělního oběda moje milovaná družka.
Než jsem stihl zvednout obočí, stihla dodat: „A přestaň laskavě srkat.“

Polévka voněla výtečně. Moje práce. Celý den jsem ji táhnul. A teď místo pochvaly – krtek. A výtka.

„Ale já si tu polévku jinak nevychutnám,“ namítl jsem, požitkářsky přivřenýma očima.

„Mlaskáš. A to tvoje srkání je nesnesitelný. Vážně.“

„Víš, jak se jí polévka v Číně?“ spustil jsem. „Srká se. Kdo nesrká a nekrká, uráží hostitele. Byla jsi v Číně? V Japonsku? V Rusku? Je ti čtyřicet? Není. Tak…“

„Klasika. Tvoje mezinárodní argumentace. Už mě to nebaví.“ Vstala. „S tebou se u jednoho stolu nedá jíst. To je tak těžký jíst slušně?“

Zvedla se teatrálně a vzala si talíř. Do obýváku. Kam jinam.

Zůstal jsem sám. A s krtkem.

„No… protože nemá kam dát hlínu. Když kope, tak ji prostě vytlačí ven.“

Ozvala se zpoza rohu: „To ví každej. Ale co další důvod?“

„Aby měl rozhled?“ zkusil jsem. Pak jsem se chytil za čelo. Krtek je přece slepý.

„Krtek je slepý,“ zaznělo vítězně z vedlejšího pokoje. Jako by měla připravený celý výklad.

„Možná… chce nasrat zahrádkáře?“ zkusil jsem aspoň trochu humoru.

„Přemýšlej. Ty přece… génius.“
Věta, která se v jejích ústech změnila v jemně nabrúšenou čepel.

Zaváhal jsem. „Ventilace? Potřebuje vzduch. Chodby musí dýchat. Jako horníci mají šachty, ne?“

„Ne. Ne. Ne.“
A pak začal výklad. Škola života. Učitelka z první linie.

„Krtek si dělá krtince jako spižírnu. Schovává si tam žížaly. Překousne jim nerv, takže žijí, ale nehýbou se. Zůstanou čerstvé.“

Zatvářila se, jako by právě odhalila smysl existence.

Jenže já vím, že to není celá pravda. Krtek to nedělá jen kvůli potravě.
Krtinec má víc funkcí – odkládání zeminy z tunelů, ventilace, obrana chodeb, orientace…
Ale s ní to nemá cenu rozebírat. Protože tady nejde o krtka.

Když se zvedla a odcházela s talířem v ruce, otočila se:

„A kdy už konečně koupíš tu novou ledničku?“

Aha.
Tak jsme doma.

Ten krtinec byl jen předehra.
Nepotřebovala vyhrát diskuzi o podzemním savci.
Potřebovala mi připomenout, že lednička je stará, nevzhledná a nevhodná k přežití v moderní noře.

⸻

Krtek si odkládá potravu do hlíny.
My dáváme králíka do králíkárny, slepici do kurníku, prase do chlívku, lásku do srdce… a máslo do lednice.

Hlasitě jsem usrkl slepičí vývar – zcela záměrně – a přemýšlel, jestli mě tahle argumentačně zdánlivá porážka bude stát jen ledničku, nebo rovnou i pračku se sušičkou.

Ale věděl jsem jedno.
Ten úsměv, kterým mě při odchodu sjela…
To nebyl úsměv učitelky. To byl úsměv ženy, která ví, že mě má.
A že já vím, že mě má. A že mi to vlastně ani nevadí.