Jří Čuňkas alias Holá lebka

Holá lebka
Sápal se ven a když tam byl, dal se do breku.
Bylo to dobré znamení.
Všichni byli štěstím bez sebe když viděli jeho pohlaví.
Otec se dmul pýchou a matka to měla za sebou.
To si zpočátku myslela.
Chodila vlastně jezdila do parku a lesíku.
Občas to když měl čas je doprovázel čepýřící se otec.
Chlapec rostl a měl krásné kadeřavé blonďaté vlasy barvy anděla.
Usmíval se na celý svět.
Chodil rád na pískoviště.
Žil v ideálech komunismu, kdy bohatým bral a sobě nechával.
Často se pro své přesvědčení pral.
Nastoupil do školy s chutí.
O svačiny se s ním spolužáci dělily nejen z nutnosti to i z obavy.
Rostl z něj silný jedinec.
Dobře se učil, vše mu šlo jako po másle.
Vyrostl do jinošských let.
Holky jej obdivovaly i on o ně jevil zájem.
Měl pěknou postavu široká ramena útlý pas.
A tak vzal pěnu vyholil veškeré svoje ochlupení včetně vlasového porostu.
Koupil si těžké vojenské boty.
Opatřil si boxer, nůž a nučaky.
První koho zbil, byl neobratný důchodce, jenž mu nechtěl dát cigaretu, jelikož nekouřil.
A to byl kámen úrazu.
Tak ho to pro příště naučil co má jako u sebe nosit.
Pak zbil otce za to, že ho udělal.
Stouplo mu tím sebevědomí.
Měl rád podřízené, nesnášel nadřízené.
Policista jenž požadoval doklady mu musel nakonec vydat svoji zbraň.
Lebkoun měl rád květiny.
Pěstoval je i sušil.
Taky je kouřil.
Občas mu maminka z nich napekla.
To bylo veselo.
Tatínek se bál chodit domů a tak bydlel na Masaryčce.(poznatek autora Nádraží střed v Praze)
A teď jsem jeho nadřízený, dávám mu o co si řekne a plním jeho příkazy.
Nemám ho rád a tak ho zabiju.(zde v příběhu)
Vezmu jej na Petřín.
Z rozhledny vidíme celou Prahu.
V zrcadlovém bludišti se necháme zdeformovat.
Mám holou lebku a svoje ideály.
Byl jsem anarchista.
Měním se k lepšímu chodím s flaškama do výkupu.
Bohatnu a nechlastám jako většina.
Jdu do politiky, vím jak na ně.
Musí se mě bát.
Kdo se bojí sere v síni, říká se.
A já se nebojím.
Po nástupu do KDU – ČSL sděluji, jak mám rád bližní své.
Nastává mírné zděšení jemuž nechci rozumět.
Jdu tedy na osobní návštěvy mezi čtyřma očima ke svým odpůrcům.
Již je nemám.
Mám vzor, byl jím Stalin.
Jediné co se mi na něm nelíbí je to, že je po smrti.
Strana si žádá od svých oveček desátky. Část těchto končí na mém účtu.
Zasloužím si je, to vím jistě.
Novináři se ptají, kdeže jsem vzal na to či ono.
Co však na tom záleží.
Nejednomu domlouvám ručně.
Nacházím v sobě zalíbení.
Opěvují mne, nesou do vyšších postů.
Je ze mne ministerský předseda vlády.
Ničemu nerozumím(jsem vyučený automechanik), jen vím jaký tu bude pořádek po mém působení.
Rozdávám příkazy, je- li nutno i rány pod pás.
Nemám odpůrce, každý se mne bojí.
Mám co jsem chtěl.
Jsem na vrcholu.
Na každého něco vím a co nevím to si vymyslím.
Dost to tady fouká, o můj post je celkem zájem.
Vaz mi sráží a na hřbetě nesou.
Jsem na Letné tam nahoře na padestalu.
Dívám se na Vás.
Přijel pro mne jeřáb.
Nakládají a vezou ke Kladenským hutím
Taví mne, pak i kalí.
Pak trošku popustí.
Jsem tím vyšlechtěn.
Na burze mne nabízí podbízivou cenou, mizím v Číně.
Já tam s těma bolševikama zatočím.
To je můj úkol.
Jsem vřed, ne jsem koroze či rez, tak vše v Asii nakazím.
Touto službou se odměním.
Jirí Čuňkas