Můj nejhorší den?

Nejhorší den?? Asi by mě první napadly dvě věci: 1) Když můj otec vrazil mojí mamce...patří to mezi nejhorší, ale jelikož jsem byla malinká a nepamatuju si všechny detaily, bylo to jindy... 2) Bylo to se člověkem, který mě miloval, a ten den?? Když jsme se rozešli a on mi napsal,že beze mě prostě nemůže být, že si něco udělá a že ho budu mít na svědomí, že jsem to zavinila já, že já za všechno můžu, že už mě neuvidí ani já jeho a můžu za to já, přitom sem nic neudělala...
V ten moment mi začly téct slzy a já cítila neskutečnou bolest, zlost, zklamání, zradu... a v hlavě jsem měla samé otázky: Jak mi to mohl udělat?? Jak jsem se v něm mohla tak zklamat?? .....
Sice to skončilo "dobře" . Nic si neudělal. Ae já cítila a cítím, že s tím člověkem už nebudu nikdy víc, jak kamarádka. Cítím neskutečný odpor, když si představím, že by se mě měl ještě někdy dotknout... Slyším jen ty každodenní výčitky a každodenní žárlivost, přitom neměl důvod. Je mi z něj zle. A když mi napsal, ať s ním znovu začnu chodit a já mu řekla, že nechci, aby se znovu opakovalo to, že mi řekne , že si něco udělá a ja ho mám na svědomí, že za to můžu, tak mi napsal- To už přece neplatí!!Miluju tě... -jaká ironie,že??
Zlomil mi tím srdce, to tak neskutečně bolelo, takovou bolest, jsem snad necítila... a to jsem ho nemilovala!! Kdyby jo, bylo by to mnohem horší... To si ani nedovedu představit... Díky Bohu, že to udělal, než jsem se do něj zamilovala, třeba bych se nezamilovala, ale třeba jo...
Už s ním nechci nikdy v životě být, ale -Nikdy neříkej nikdy- ... i když v tomto případě to NIKDY cítím hodně silně...