Pomsta

„..a dej na sebe pozor,“ ukončila Alice svůj dlouhý monolog a políbila Lukáše na tvář. „To víš že dám.“ slíbil jí a nastoupil do náklaďáku. Alice počkala, než auto odjede, a vrátila se do domu, aby se připravila..
Alice a Lukáš byli už pět let manželé. Lukáš pracoval jako řidič a právě odjížděl na několik dní do Vídně. Teda alespoň tvrdil že je to na několik dní. Od té doby, co Alice zjistila, k čemu Lukáš využívá svých cest, plánovala pomstu. A dnes si to s ním hodlala vyřídit.

O hodinu později zastavil Lukáš na malém parkovišti. Stálo zde pouze pět aut a několik žen v krátkých sukních. Právě k těm Lukáš zamířil…

Alice se třásla zimou. Nebyla zvyklá chodit v krátké sukni a navíc jí svrběly vlasy pod tou pitomou parukou. V ruce nervózně svírala malou kabelku a snažila se nemyslet na to, co se chystá udělat…

Lukáše zaujmula vysoká blondýna. Zamířil k ní. „Tak za kolik?“ zeptal se. „Osm set.“ Cena byla dobrá, takže si ji ani moc neprohlížel a vedl ji k autu..

„Ten Lukáš je ale větší pitomec než jsem si myslela.“ myslela si Alice. „ Stačí, když si nasadí paruku a její manžel ji nepozná!“
Došli a autu a Lukáš ji pokynul, aby šla dovnitř. Pak zamknul dveře. Tohle byla Alicina chvíle! Rychle hrábla do kabelky a vytáhla revolver…

„Co blázníš?!“ vykřikl Lukáš? Ta šlapka na něj vytáhla bouchačku! Že by ho chtěla okrást?
„Tys mě vážně nepoznal?“ podivila se. Sundala blonďatou paruku a vyhrnula se záplava rezavých vlasů. Lukáš zalapal po dechu. „Alice! Co tady proboha děláš?“ „Spíš co tady děláš ty?“ opáčila Alice. „A nehrej si na neviňátko. Moc dobře vím, že se tady zastavuješ jaždou cestu. Copak jse ti nestačila? Já myslela, že mě miluješ!“ Teď už byla přímo hysterická a ruka se zbraní se jí třásla. Lukáš si toho všiml a pomalu se k ní blížil. „Neblázni, Alice. Stejně bys mě nedokázala zabít.“ Vztáhl k ní ruku…

Ozval se výstřel.
„Nejenže neuměla střílet, ale ani v posteli nestála za nic a navíc neuměla vařit.“ pomyslel si Lukáš, když házel její tělo do příkopu.