den smíření

Foukla do pampelišky.
[I don't think you ever understood that what I'm looking for are the answers...]

Byl den smíření a její oči připomínaly vybledlý hvězdy. Místo otazníků jí lítalo kolem hlavy už jen šedivý chmýří. Našla odpověď. Nebo možná odpověď našla ji.
Nulovej význam, slyšela pořád jeho hlas a krev jí pulzovala v těle. Už to nebolelo, byl den smíření.
Děláš z tý holky úplnýho kreténa...
Možná máš pravdu, ale tohle má teď pro mě nulovej význam.
Nulovej význam.
Výraz jejího obličeje se ani na okamžik nezměnil. Nemračila se, nezadržovala pláč - nechtělo se jí brečet, už ne. Byl den smíření.
A dvacet pět stupňů ve stínu.
Sedla si na křeslo a sundala si džíny a tričko. V pravym dolnim rohu obrazovky blikala obálka. Uvědomila si, že jí oranžovej šátek a zelený spodní prádlo ladí k pruhovaně oranžovozelenejm ponožkám. Usmála se a otevřela obálku. Byl to S. a chtěl si povídat. "Věříš v romantickou lásku?" zeptal se později.
Tohle má teď pro mě nulovej význam, odpověděl její mozek automaticky.
"Proč ne," řekla. "Věřim na věci mezi nebem a zemí. Že mě to nepotká ještě neznamená, že to neexistuje."
Povzdychla si, ale ne smutně. Byl den smíření... S realitou. S tím, že duhová minulost se nevrátí, stejně jako vysněná růžová budoucnost nikdy nepřijde. Smíření s pruhovaně zelenooranžovou přítomností. Bez romantický lásky. Forever and ever.
Výstřel do sametově černý tmy.
[Nulovej význam.]
Byla silná a připravená zvyknout si. Zelenooranžovým dneškem počínaje.

- - -

Tikající samotu prořízla vánoční melodie zvonícího telefonu.
"Chci jít do kina a nemam s kym," ozve se z úst Mr. Zero-Importance. "Co s tim uděláš?"
"Podle toho, na co chceš jít."
"Nevim, ňáká romantika, kdy tě budu moct v příležitostné chvíli políbit a sáhnout do rozkroku..."
Věříš v romantickou lásku?
"Na romantiku nemam náladu."
"V tom případě to určitě zvládnem i bez romantiky. Já se pro tebe stavim, jo?"
[You are the antidote that gets me by something strong like a drug that gets me high...]
"Tak jo."

Lítali letmo.
"Co tvoje svědomí?" plácla jen tak do prázdna, i když odpověď znala.
(Znala všechny odpovědi.)
"Zatim dobrý."
"Tak mi dej ještě pusu..."

Všechno se najednou zdálo bejt úplně snadný. Dokonce i pruhovaná realita.
Byl den smíření.