A máš mě rád...?

„A máš mě rád?“
„Proč se ptáš?“
„Chci to vědět.“
„To je hloupá otázka.“
„Není.“
„Proč si myslíš, že tě nemám rád?“
„To si nemyslím.“
„Tak se neptej,“
„Jenže mě to zajímá.“
„Kdybych nechtěl tak s tebou nejsem.“
„Ale to neznamená, že mě máš rád.“
„A co to znamená?“
„Já nevím.“
„Tak vidíš, už mlč.“
„Takže ty mě nemáš rád?“
„Ale to víš že jo.“
„To není to co chci slyšet.“
„A co chceš slyšet?“
„Že mě máš rád.“
„Ale vždyť jo.“
„Tak to řekni.“
„ Říkám to.“
„Neříkáš.“
„Řekl jsem to dvakrát.“
„Neřekl!“
„Přestaň!“
„jsi hrozný, proč to nechceš říct?!“
„Nebuď hysterická !“
„Nejsem, jen to chci slyšet.“
„Jsi jak malá.“
„Řekni to prosím.“
„Nech mě na pokoji.“
„Proč to neřekneš?“
„OK nechtěl jsem to takhle udělat, ale řekla sis o to!“
„Nechápu.“
„Já tě rád nemám, nebudu ti lhát, neměla ses ptát.“
„Cože?!“
„Chtěla jsi to, zeptala ses.“
„Tak proč jsi se mnou?“
„Nevím.“
„To je od tebe hezké.“
„Ptala se, takže si nestěžuj.“
„Já vím, jen jsem v šoku.“
„Neměla ses ptát…“