Kozorohům
Kozorohům
Anotace: "Kozorožkám" mi znělo přeci jen tak nějak divně. je to akční dílo.
místo: Ivanovice na Hané
čas: nikdy
pravděpodobnost: 100%
Rozhodl jsem se být smrtelným, a proto jsem každý den zkoušel umírat, jestli už se mi to povedlo. Padal jsem hlavou ze schodů, nechával se přejíždět nebohými řidiči náklaďáků, střílel si do hlavy jeden náboj za druhým, ale pořád nic. V nouzi nejvyšší rozhodl jsem se požádat Phila Collinse, ale ten měl čas až v úterý, zatímco dnes je teprve čtvrtek. Bezmocně jsem si pohrával s nožem a pak si ho vrazil do srdce. Nic. Zase nic.
Zeptám se tě ještě jednou. Opravdu jsme se měli vidět v metru, nebo to mělo být u tebe v bytě? Ještě jsem chtěl říct, že od jisté doby piju čaj zásadně doma.
Sbíral jsem listí a hledal jeden, který by se pro tebe hodil nejvíc. Našel jsem ho, to dá rozum, jinak bych o tom nepsal. Jenže buvol šel spát a tak se nemůže už nic dobrého stát. Tak to už zůstane. Těším se na další podzim. Budu zase hledat listí, ale už ne pro tebe. Pro sebe.
Teď vypíšu všechno, co potřebuju napsat. Nic z toho ti nemusí dávat smysl. Ono bude stačit, že si to přečteš. Třeba si z toho něco odvodíš. Ale víš co? Pro všechno na světě zůstaň neuhašená a nelétej moc blízko k mrakům, ztratila by ses v nich.
Perfect, dlouhá tečka na nebi, anděl, tma, zima, noc, ticho, auta, měkké iluze, listy pro prsty, kterýma skrze sliby proplouváš, zavřené oči nelogicky ztracené v mých, šance mých promarněných tužeb, síla být kýmkoliv, jen ne sám sebou, ztracené sliby a předstartovní horečka uhašena při přípravách na velkou cestu. Už jsem se pak doopravdy nikdy nikam nevydal. Hledal jsem tebe, a samozřejmě, nikde tě nenašel, protože jsem nehledal tebe jako tebe, hledal jsem tě ve věcech a v lidech kolem sebe.
Já už tě znovu najít nechci.
RGWS
čas: nikdy
pravděpodobnost: 100%
Rozhodl jsem se být smrtelným, a proto jsem každý den zkoušel umírat, jestli už se mi to povedlo. Padal jsem hlavou ze schodů, nechával se přejíždět nebohými řidiči náklaďáků, střílel si do hlavy jeden náboj za druhým, ale pořád nic. V nouzi nejvyšší rozhodl jsem se požádat Phila Collinse, ale ten měl čas až v úterý, zatímco dnes je teprve čtvrtek. Bezmocně jsem si pohrával s nožem a pak si ho vrazil do srdce. Nic. Zase nic.
Zeptám se tě ještě jednou. Opravdu jsme se měli vidět v metru, nebo to mělo být u tebe v bytě? Ještě jsem chtěl říct, že od jisté doby piju čaj zásadně doma.
Sbíral jsem listí a hledal jeden, který by se pro tebe hodil nejvíc. Našel jsem ho, to dá rozum, jinak bych o tom nepsal. Jenže buvol šel spát a tak se nemůže už nic dobrého stát. Tak to už zůstane. Těším se na další podzim. Budu zase hledat listí, ale už ne pro tebe. Pro sebe.
Teď vypíšu všechno, co potřebuju napsat. Nic z toho ti nemusí dávat smysl. Ono bude stačit, že si to přečteš. Třeba si z toho něco odvodíš. Ale víš co? Pro všechno na světě zůstaň neuhašená a nelétej moc blízko k mrakům, ztratila by ses v nich.
Perfect, dlouhá tečka na nebi, anděl, tma, zima, noc, ticho, auta, měkké iluze, listy pro prsty, kterýma skrze sliby proplouváš, zavřené oči nelogicky ztracené v mých, šance mých promarněných tužeb, síla být kýmkoliv, jen ne sám sebou, ztracené sliby a předstartovní horečka uhašena při přípravách na velkou cestu. Už jsem se pak doopravdy nikdy nikam nevydal. Hledal jsem tebe, a samozřejmě, nikde tě nenašel, protože jsem nehledal tebe jako tebe, hledal jsem tě ve věcech a v lidech kolem sebe.
Já už tě znovu najít nechci.
RGWS
Komentáře (9)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk