Arika

 Po neonové chodbě se prochází rozzuřený telepat. Vlastně to začalo poměrně nenápadně, usínal jsem s hlavou na polštáři. V momentě mi proběhla hlavou sekvence modulující zvuk. Komplexní vzorce částic. Zanedlouho potom jsem usnul. Divili se, že jsem procitnul nad řekou. Probouzím se za doprovodu budíku. Oči zastřené, víčka těžká. Docházím na poslední stanici, koncovou zastávku. Něco se ději, cítím co, maluji si své sny. Zasedám za pokladnu, hodiny letí, vykresluji celý ten pantheon vzoru, vzpomínám na místa předchozí noci. Vidím je v celé své kráse jak je přestavíme na jedinečný region hudby a skupinového tance. Vše je velké a tím se musíme řídit. Jednáme podle přesvědčení, které se v nás zrodilo. 

Zapsal bych kapsli každé myšlenky, každéího zlomu, ale víčka mi padají a slyším, že se mi chce spát. Staré velké industriální plochy a anime filmy v mojí hlavě. Mysl je pohá tečka v nekonečném vesmíru. Záleží na čí straně jsi, jestli apocalypsa ještě neskončila. Hamlet ještě nedořekl poslední repliku, století ještě neobjevilo svoji řeč. Stíny se probouzejí k malým věcem, od velkých počátků rodících se za tisíce a tisíce let.

Ještě nedohasl přísahání kahan, stovky let a desítky hvězd ze zlaté extáze. Poznávám se po tom všem, nemám více co ukázat, jen hledám ten bod, sním o tom, že to bude velkolepé, ale den se krátí a hledám svoji past na spánek. Krásně  

These Aliens are telepath Captain....