Narodit se ještě jednou

Pamatuji si, jak jsme s bratrem stavěli posledního sněhuláka. Byl prosinec, krásný večer a my jsme šli na zahradu, uváleli tři malé sněhové koule, oblékli jsme sněhuláka do nějakých starých hadrů, které jsme měli schované na půdě. A pak jsme mu udělali ze sněhu i psa. Ten měl oči z víček od limonád. Myslím, že se nám to docela povedlo. A můj pes kolem těch dvou sněhuláků chodil, potom je označkoval a šel se podívat k brance, jestli se venku neděje něco nového.
Já a brácha jsme rozbili naše stany každý jinde a všechno už pak nebylo tak dobré. Jeden odletěl v myšlenkách na východ, druhý na západ. Bez Boha, S bohem.

Takže teď si děti povíme, kdo je ze třídy nejhorší. Děti, kdo má ve třídě nejhorší písmo? Děti, z Radima nikdy nic nebude, pamatujte si to.
Je zvláštní, že ta učitelka měla pravdu. Jen nevím, jestli ze mě není vůbec nic kvůli tomu, že to předpověděla, nebo proto, že to jen řekla a já u toho byl.
Děti, dnes pojedeme do zoologické zahrady, ale Radim nepojede, protože by tam zlobil, tak bude v nižší třídě. Děti, tady si můžete koupit nožíky, jaké používali naši předci. Radime, dej mi ten nůž, ty si ho nesmíš nechat u sebe, ještě bys někoho pořezal. Radim píše nejhorším písmem z celé školy. Děti, učte se, přece nechcete dopadnout jako Radim.
A Radim rostl a čím dál tím víc nenáviděl své jméno, které měl tak často spojované s neúspěchem, ponížením a výsměchem. Všechny jizvy, které zůstanou po bitvách v dětství, jsou potom odpovědí na život, který v dospělosti vedeme.

Můj pes miloval kombajny. Když byly žně, a kolem jezdily traktory s vlečkami, tak se jich bál, s respektem couval a někdy se běžel schovat do boudy. Zato když projížděl s obrovským rachotem kombajn, běžel okamžitě k plotu, vrtěl ocasem a radostně štěkal. Nedovedl jsem si to vysvětlit, ale později mě napadlo, že jaký pán, takový přece pes. Já jsem měl kombajny rád, tak je miloval i můj pes. Uchvacoval mě pohled na ten obří hlučný stroj, který nám jezdí po poli u zahrady. Fascinovalo mě, že ta jezdící krabice je prvním krokem k výrobě různého žrádla, např. takového chleba.

Jednou v létě jsem svému psovi nahmatal takové podivné boule. Udělal jsem dobře, když jsem to nechal být? Žil by ještě?

Kdyby nebylo mého psa, asi bych udělal jednu strašnou blbost. Jsem rád, že jsem ho měl. Že byl se mnou a že já byl s ním.

Na světě jsou různé starosti i radosti. Někdy se potřebuji jen ujistit, že je všechno tak, jak to má být. Protože často trpím nejistotou. Bojím se, co bude zítra. Ale když mám pevný řád, je ten život teď o něco přívětivější.
To poslední, co uviděl, jsem byl já, jak mu říkám, že nevadí, když teď půjde spát.