Kostka cukru

Vložil jsem si na jazyk kostku cukru. Taje. Dívám se do zrcadla a spokojeně předu. Uklidňuje mě pohled na tající kostku splývající s pocitem sladkosti v ústech. Přišla dívka. Oči uplakané, zarudlé tváře hoří a na špičce nosu kapku neštěstí. Opustil ji chlapec. Vyplakala se do mých dlaní a usedla do křesla. Podal jsem jí zrcadlo a kostku cukru. Po chvíli údivu začala tiše příst.