Jen jednou

Bouchly vchodové dveře. To znamená, že její otčím přišel domů. Martinu začalo bolet u srdce. Za chvíli už se klepala. Byla ještě nezletilá, neměla kam jít. "Proč si kurva místo toho nevyhoní péro?" napadlo ji. Ale ne. On to takhle potřeboval. Potřeboval to násilí. Rozrazil dveře od jejího pokoje. Uchechtl se: "Co to tady máme..." a začal si rozepínat poklopec. Znásilňoval ji takto pravidelně už několik let. Ale ona tentokrát byla připravená: sáhla pod šaty, vytáhla kuchyňský nůž: a bodla. "Kurvo!" zařval ještě, ale pak se skácel k zemi. Teprve pět minut poté, co bez hnutí ležel, jí to došlo. Zabila... zabila svého trýznitele. Zabila člověka. Roztřesenou rukou vytáhla mobil a sama se udala na policii.

***

Tohle bylo už pár měsíců po soudu, který Martinu osvobodil z důvodu přiměřené obrany proti znásilnění. Klečela ve zpovědnici a šeptala: "Otče... já vím, že mi ubližoval. Ale zabila jsem ho. Zabila jsem člověka."
"Milé dítě," hlesl kněz. Znal tu rodinu celý život, ale nevěděl, co se za zavřenými dveřmi děje. "On tě zabíjel každý den. Tys ho zabila jenom jednou."