Slavíček

Po velmi dlouhé době poletím letadlem. Už jen z představy, do jaké výšky vystoupáme, se mi ježí chlupy na těle.
Za ohlušujícího tónu rozlévajícího se po celém těle vstupuji na palubu letadla.
***
"Aaaaaah!", rozlehlo se.
***
Zvláštní, ta letuška mi někoho připomíná.
"Příjemný let, pane Slavíčku.", popřála mi letuška a vrazila mi facku přes celou tvář.
"Děkuji.", řekl jsem s lehkým úsměvem na tváři. Ta facka mě trochu zaskočila, ale pán přede mnou také nic nenamítal.
Spíše mi připadá podivné, že po dvou vteřinách, co jsem jí minul, si nedokážu vybavit její obličej. Asi mi ta rána způsobila menší výpadek.
***
"To nemohl přežít!", vykřikla postraší dáma na protějšímu chodníku.
"Ale prosím vás, zavolejte radši rychle záchranku!", odvětil mladý muž, který spěchal na pomoc.
***
Aspoň, že jídlo tu mají dobré. To mě snad trochu rozptýlí. Vychutnávám si každé sousto a soustředím své vjemy jen do chuti.
Ale počkat, proč nikdo jiný neletí? To není možné, blbost! Vždyť ten pán..., ale... proč sakra neletíme?
"Tak dobrý den, přistoupili?"
***
"Je mimo, ale dýchá. Nejspíš bude mít otřes mozku. Letěl po hlavě.", řekl mladý muž a ujistil se, že starší dáma již mluví se záchrannou službou.
"Vjel mi tam. Troubila jsem, ale už bylo pozdě. Nemohla jsem nic dělat.", řekla mladá řidička, evidentně v šoku.
***
Průvodčí mi štípl lístek. Ani jsem nevěděl, že ho mám.
To jídlo z letadla mi nějak nesedlo. Myslím, že budu... "aaarh, tfuuuj" no potěš, to byla rychlost.
Paní přes uličku mi podala pytlík na zvracení. Akorát včas, řekl jsem si v duchu a s nuceným výrazem vděku ve tváři jsem jí poděkoval. Nad tím, kde ho takhle narychlo vzala jsem se nijak nepozastavil.
***
"Uvolněte prostor, asi přichází k sobě!" "Bacha, vypadá to, že bude zvracet." "No ty vole, dobrá šavle. Tohle mi nikdo ve škole nebude věřit." "Uklidněte se, vždyť ještě před chvíli to, vypadalo, že je po něm.", ozývalo se z davu.
"Halo pane, vnímáte? Jak se jmenujete?", zeptal se záchranář.
"Cože? Kde to sem?", odpověděl jsem zmateně, netušíce co se stalo.
"Měl jste nehodu pane. Srazilo vás auto, když jste jel na kole. Jak se jmenujete?", upřesnil záchranář s úlevným výrazem ve tváři.
"Ach... bože... jmenu... jmenuji se... sss... Slavíček. Petr.", odpověděl jsem. Nesnesitelná bolest hlavy mě ovšem záhy opět poslala do bezvědomí.