Cena úniku

Ženeš ho tryskem, ale stále se zdá, že to nestačí. Někde za vámi slyšíš štěkot psů.
Přitáhneš uzdu a jednorohé stvoření pod tvými hýžděmi se vzepře na zadní.
„Tudy ne, má lásko,“ omlouváš se mu: „Musíme přes močál, jinak nebudem mít šanci.“
Tvor vydá nesouhlasný zvuk, ale obrací se kam jsi žádala.
Močály. To, že tam zemřete může být stejně pravděpodobné, jako že vás chytí.
Ošklivá místa jednorožcům nesvědčí…
…i když, to ani tvá uzda.
Když vyjde slunce, seskočíš.
„Dál musíš sám, nezastavuj!“
V naději, že je tím zdržíš, zametáš stopy a jdeš jim naproti.
Vyrážíš na smrt… ale to už víš.