Nespavost

Nespavost. Soužení duše tak hluboké, že nedovolí mysli zažít úlevnou prázdnotu spánku. Vteřiny jsou dlouhé jako minuty, minuty se táhnou jako celé hodiny a doba do svítání se zdá být víc než věčností.

Berek nespal. Právě tuto noc, tu včerejší, ani ty předchozí. Všechny ty hlasy, nářek a prosby o slitování svíraly srdce a nedovolily plicím dýchat. Pocity viny se draly na povrch a paralyzovaly jeho tělo, jako by jej svíralo ve svých temných spárech tucet démonů.

Údy měl studené a přesto jej poléval pot. Neměl tu práci brát. Ale copak měl na výběr? Neživí snad pět hladových krků? Měsíce nezavadil o jedinou příležitost vydělat pár drobných. A teď? Může mít slušné živobytí, nasytit děti, koupit ženě nové šaty, možná i spravit střechu.

Nemohl to vědět. Výmluva! Sám nic zlého nepáchá - jen se dívá jinam! Výmluva! Vždyť to ani nejsou lidé. Zvedl se mu žaludek když si vybavil vytřeštěný pohled elfky, svírající své mrtvé dítě v náručí. Rty prosící o rychlou smrt, aby její syn nešel na onen svět osamocen. On to nebyl, on ani netasil meč. To Kapitán je toho všeho příčinou. Jeho železo dopadlo rychleji než slza z oněch smaragdových očí.

Ne! Vina padá i na Berekovu hlavu. To Berekova žena teď nosí boty nebohé elfky. Berekovy děti jedly večeři, která měla nasytit elfí žaludky. Ta hrst zlatek, co našel na dně džbánu, ho tížila jako mlýnský kámen.

Nespavost. Daň, kterou platí a platit bude, dokud jej bezesné noci zcela nepřipraví o rozum. S myslí bude chřadnout i tělo. Každým dnem, každým výkřikem těch, kteří se provinili jen svým původem, každým zazvoněním mince padající do jeho kapsy, se konec přiblíží. Snad zajistí rodinu než si pro něj přijde vysvobození. Smrt. Už teď se těší na ten sladký věčný spánek.

Více z mé tvorby naleznete zde: https://www.facebook.com/zrozeniverreny