Byla hudbou

Nádherná krajina se prostírala všude kolem. Kam jen oko dohlédlo, nádherná příroda. Byl přelom jara a léta. Všude zeleň, všechno kvetlo. Sluníčko příjemně hřálo. Jemný vánek dodával pocit svěžesti. Ptáci ze širokého okolí pořádali koncert. Cvrčci soutěžili v cvrlikání a navzájem se překřikovali. Motýli třepotali křídly a hladce a něžně se vznášeli kol kolem. Stála na kopci. Pod ní široké lány polí a sem tam nějaký kopec. Jen samé louky a tu a tam také lesík. Po blankytné obloze poklidně pluly nadýchané bělostné obláčky a zdaleka se vyhýbali majestátnímu zářivě se smějícímu sluníčku. Kdesi pod ní se pásly srnky, poblíž lesknoucí se hladiny rybníčku.
Vychutnávala ten pohled plnými doušky. Cítila tu vůni, vnímala to teplo, nechávala se prostoupit tou krásou. Viděla, cítila, byla. Stala se součástí té krásy. V tu chvíli ji nic netrápilo.
Pojednou se pozvolna začala přibližovat rytmická a melodická hudba. Stála a poslouchala, dívala se, byla. Hudba byla čím dál hlasitější. Byla uprostřed davu, zpívajícího, hrajícího, oslavujícího. Najednou zpívala též ona, žila hudbou, vnímala, byla....
Bylo to nádherné, to opojení, ta sounáležitost... a najednou to bylo všechno pryč a zbyl jen smutek a samota. Byla sama uprostřed celého širého světa. V hlavě jí zněla hudba. Tesklivá, prosebná, plná touhy... Byla všude kolem, byla v ní. Najednou ona byla tou hudbou. Nezbylo z ní nic. Jen tichá, šeptavá hudba plná touhy, smutku a marné naděje...