My spolu

A co my … my se jen ženeme … za prchavým snem, s mikrofonem u pusy a křičíme to do světa. S tužkou to do světa píšeme a v obrazech o tom kreslíme. Někdy to vypláčeme do moře, jindy do řeky. To už podle toho, kdo si kdy na co v životě vydělal.
A nemáme na drahé oblečení, tak obdivně stojíme u výloh a říkáme, že jednou půjdem dovnitř.
Co víc, co jsme my. My jsme jen potulní umělci. A máme kolem sebe konkurenci. A jiní už šli víš. A jiní padají. Padáme – li, padáme společně. Rosteme – li, rosteme zajedno. Ruku v ruce. Jsme totiž přátelé.
Ztratím-li větu, najdu ji v obraze, a jestli i obraz mlčí, zařve mi to do ucha hudba. A v hudbě vidím tebe. Ve slovech ty mě. A poté se semkneme a s touhle „obranou“ prostě půjdeme dál …