Dědečkova knihovna

Dědečkova knihovna

Dívenka stojí před vyřezávanou knihovnou a obdivuje krásně vázané knihy.
"Mohu se podívat do Tvé krásné knihovny, dědečku?" zeptala se nesměle.
Dědeček se usmál a řekl: "Jsi milá." Pohladil dívenku po vlasech a odešel.
Zklamaná dívenka běžela do kuchyně.
"Babičko, pochválila jsem dědečkovu knihovnu a požádala ho, zda se do ní mohu podívat. Dědeček se usmál, řekl, že jsem milá, pohladil mě po vlasech a odešel."
"Dědeček málokdy otvírá svou knihovnu, ale rád se s ní chlubí." Povzdechla si babička.
"Já nemám žádnou knihovnu. Mám jen bedýnku pod postelí a v ní několik knížek.
Často se k nim vracím, některé znám i nazpaměť.
Jestli chceš, ráda Ti budu z některé předčítat své oblíbené pasáže." Nabídla se babička.
"Ano, to budu moc ráda, babičko." Vyhrkla nadšená dívenka.
Babička ji vzala za ruku a odvedla do svého pokoje.