Zápisky zahalciveho povaleče

Zatazene žaluzie do hlavy napuštěne vinnými výpary bílé sladke bulvy ve sklenici lenosky. Pokoj je vybaven jen posteli s téměř prázdnými stěnami, rámy nejsou prisrubovane a přítomnost je lahodiva jako sled probouzejicich se okamžiků.

Stalo se mi, že se budím do stále stejného těla a ve středu moji duše jsem ztracen, tedy nemám ponětí o smyslu veskerenstva a ve mne hori jen veškerý naštvaný tvor na to počínání na severu nicoty. Déle mi trvá než udam směr a zakotvim ve sve plné a pevne vůli, na povrchu tak vratke a nestale jako všechno počínání tvorů pod sluncem v obezne dráze teto soustavy.

Někdy v tech prvních okamzicich po probuzení mam pocit nezbezne reflexe, že jsem pouhou anomálií lidského fluida, jež nema příliš dlouhého trvání a naneštěstí není němá, nemá problém vystřelovat myšlenky daleko do budoucnosti, o niž má představu zdvojeneho dna zrcadlení, jakéhosi hybridního zplozence mezi mnoha ostrovy mysli, neposkvrneneho království svobody. Nelehky ukol zbavovat se retezum které nastávají ve vztahu ztotoznovani se s hmotnymi břemeny na ustavicnem pobřeží bez pokory.

Její plastve, přednosti, plana hra filosofujici myšlenky, ne vystupující ze srdce počátku,do budoucího vývoje, kam vstupuje srdce rozvoje mysli a lidského hoření života a vnitřního prostředí těla, o kterém jsi dlouho nemel ponětí ani v tom nejmenším přehledu tvého detinskeho snu, náhledu na svět visiciho na pupeční šňůře, v pokušení napsat cosi o noci a její hlubine objevene v minulosti.

Prid nabouravajici směr pritomne věci, myslitvorne trtiny. Přišel jsi na svět k praktickym i umeleclym záměrům. Přišel jsi do divadla pro jeho potenciál a charakter zrcadlici chod doby, bytosti v ni, jsi schopen chápat jeho makrokosmos a podněty, ale nebranis se ani delce trvání jednotného ukazatele mnozneho čísla. Jsi ztraceny lovec, zapomenutý hradistsky ostepar, pár oči bez nabídky na spojení jejich záměru, uvnitř tveho mozku se vzdy něco děje, ale nejsi schopny tomu dát geniální tvar, jež by vystihl tvoji existenci a nezapomněl ani na její dno, individuální a kolektivní esenci.

Když už tady mám, sedícího, je vlastni záměr si uvědomit obsah pracovní zkušenosti, napsat pravdive a uprimne o sve povaze a o váze věci celého světa a těla projektu, zdroje satisfakce budoucnosti. Chystáš se říci cosi o tom vnitřním životě tam dole jak se rodici střapce bytosti brodi nahoru proti proudu a vyvazuji váhu slova, ve kterém je rovnováha nastolena mezi útvary myšlenek a intelektuální energii a jakousi vnitřní deliranci v niž jsi zabrednul bez zábran k zatracení, mocne zbrani zahalky a lenosti.

Už není čas na klíčky a výmluvy, na ústupky a poklesky, na všechno co te zbrzduje při práci, co te cini malomocnym a neschopnym smyslu poznávání smyslu účelu k prakticke existenci a trvání tady na tomto webu života a smrti v prostředí jednoho příliš nevyznamneho vesmíru, vesmíru kterému prisuzujeme význam jenom my lidé myslící a milující, lidé na planete zemi, fantazirujici o nekonečnu a nesmrtelnosti, provádějící všechny ty nesmyslné kusy života, pocitajici čísla a zasuny ve hře pohlavní dichotomie a vstavajici každé ráno s pocitem, že víme proc jsme tady, ale bojíme se přiznat bez nebezpečí opak teto premisy.

Jsem v zajeti jedné kulisy, jednoho masivního a rozpinaveho ega a dnes poprvé se mi jej povedlo zlomit po mnoha dnech a vypsat podpis teto oblasti manifestace slovního byti, určování a vstřebávání tuků, živin a vápníku mysli na trase života a zdraví ve vesmíru střetu a vášní ve vesmíru hibernovanem oblastmi a rozměry, o kterých se nám dřív smrtelní dříve nesnilo.

Promluvil hlas, který mne dlouho hledal, hlad po duševní bytosti, touze a přání lidskosti pro které je dobre byt tady a setrvat v pozemském údolí energie se všemi těmi bajecnymi a schopnými bytostmi okolo. Děkuji za tento tvar a zdravím pracoviteho člověka se svými zájmy a slabinami l. Pouč se a bud lepší do budoucnosti Tvé schopnosti poučit a potěšit svou mysl a sve srdce, pak snaz zrodis budoucnost.