Meditátor 2

Bedřich seděl v křesle a meditoval. Je volný den a tak tomu dá co nejvíc. Po půl hodině mu přišlo, že to k ničemu nevede.
Zkusil jinou meditační techniku. Obvykle mu jich zabíralo víc, alespoň pokud je schopen nezávisle posuzovat svůj pokrok. Hmmm... taky to nebylo ono.
Přešel ke třetí meditační technice, takovému "těžkému kalibru", který používal před několika lety, ale poté od něj kvůli jeho vehemenci ustoupil. Hmmm - přišlo mu, že si mysl spíše rozvrtal, než napravil. Náhle zazvonil telefon.
"Tati?" zareagoval Bedřich podle informace na displeji.
"Nazdar Béďo," ozval se jeho otec, který bydlel na druhém konci města, "jsem teď nemocný a potřeboval bych nakoupit. Normálně to tahám sám, ale v současném stavu..."
"Nic nevysvětluj," přerušil ho Bedřich, "jedu za tebou."

* * *

Když se Bedřich tramvají vracel z návštěvy a nákupu, díval se okny vozu na svět kolem sebe. Slunce krásně svítilo a tak se rozhodl vystoupit o zastávku dřív a projít se po parku.
Vstoupil na cestu a pozoroval stromy ve slunečním světle: "Ty jsou ale krásné," pomyslel si.
A v ten okamžik dosáhl Bedřich osvícení.