Sama bez ní

Škrábala na zeď její jméno. Byla sama. Sama v prázdném pokoji. Sama jen se svojí láskou. Sama bez ní. A to proč? Jen protože nemiluje kluka, ale holku. Jen proto jí tady zavřela její rodina.
Byla celá od prachu, odmítala jíst a jen doufala, že těmi dveřmi v místnosti projde ona. Každou noc jen hypnotizovala místa, kde se nachazejí dveře. Už neměla sílu křičet jako první dny kdy i vlastní krví potřísnila vše v pokoji a všude jí i psala jen její jméno.
Ale jednou jí napadlo, že uteče z tohohle vězění za ní.Za Tracey. Při vyslovení jejího jména se zachvěla a slzy jí vytryskly z očí. ''už brzo se opět shledáme!'' a vyřknutím těchto slov se jí i zrodil v hlavě plán na útěk. Sundala si vše co měla na sobě a svázala to do jednoho lana, kterým sešplhá poté co odstraní mříže z okna.
''Mám jen jeden pokus!'' řekla si pro sebe těsbě před tím než se spustila na zem. Věděla moc dobře, že když ji nékdo zahlédne tak jí zabije. Utíkala jak nejvíc dokázala, ale i přes to se za ní vyřítili lidé z vesnice. Jediné co se snažila poslouchat byl vlastní dech, ale i přes to nedokázala neslyšet šípy, které měly jen jeden úkol a to zabít ji. Každé prosvištění onoho šípu jí nutila běžet rychleji a rychleji. Když tu ucítila bolest někde u srdce. Najednou ztrácela sílu, její nohy už nedokázaly běžět tak rychle jak potřebovala až se úplně zastavily. Už neměla moc sil, ale i přesto se podívala co tu bolest způsobilo i když už to tušila a její tušení se bohužel i potvrdilo. V zádech měla zapíchnut šíp, který se prorazil až na hrud a tak viděla jen hrot, který se posměšně odrážel v jejích očích.
Začala padat k zemi. Nohy zeslábly úplně a její nahé tělo bylo pokryto čerstvou a teplou krví. Před očima měla tmu a jen cítila jak každý kousek jejího těla přestává být jejím. Cejtila jak se její mysl odpoutává. A pak už necítila nic. Ani lásku ani bolest.