D.A.V.

Už ji vedou. Zrádkyni! Ale je to matka... Pověste ji! Dostala provaz! Vždyť má dceru. Neměla se motat do politiky. Ženská má stát u plotny a starat se o děcko! Dnes už je to jinak. Dnes už má žena mnohem více možností! Ale prosím Vás a jaký?! Pracovat, studovat, mít za stejnou práci stejný plat jako má muž a... Ticho! Trest smrti! A taky vyslovit nesouhlas, když... Ticho sem řek'! Ticho, ticho, T.I.CH.O.... jak se tváří, podívejte se na ni... jakoby šla na popravu... Taková krásná žena, moudrá, inteligentní, hrdá... Namyšlená, dělá chytrou, chytrá jak rádio-jak západní štvavé vysílačky, poučuje... Vždy bojovala za pravdu, svým životem to dokazovala. Pravda-Strana!-to je jediná naše pravda! Pravda vítězí... ale dá to fušku. Na hranici s ní! S čarodějnicí! Vždyť je člověkem! Lidskou bytostí! My ji nedáme! Kdo? Tady ještě někdo zůstal? Kde máte páteř? Ohnula se, zlomila... Prý dostala velezradu a vyzvědačstvi! Prý dostala od prezidenta vyznamenání za zásluhy o osvobození své země od nacistických okupantů ve čtyřicátémšestém! Ať teče krev! Čistá, milující...

 

A rozlícený mocný dav svrhl její ještě mocnější katy, ušlapal a ubil odpůrce ve vlastních řadách, kteří volali: Zastavte tu vražednou mašinérii! a vykonal nad ní absolutní trest sám.

 

Strůjci celého divadla se z oken vysoko nad zemí hlasitě smáli. 

V zádech měli vražené dřevěné kolíky s navázánou nití. Poplácali se po ramenech, jak dokonale to vymysleli.

Nitě vedly vysoko, daleko, až za obzor, až tam, kde zítra znamená včera. Režiséři seděli v křeslech a nacpávali si břicha. Nechali své zběsilé poskoky, aby tahali za nitky loutek. Odpovědnost?