Mozaika 4, III.: Varronie

Císař Manuel sedí v komnatě, která patřila jeho předchůdcům a hledí z okna na rozestavěné galatské mosty. Hlavou se mu honí tisíce myšlenek, zatímco venku slyší ruchu vzkvétající metropole, která je pod jeho ochranou a vládou. Přál by si odpočívat, ale nemůže. Sedí u stolu a snaží se utřídit ty myšlenky, než ho navštíví velkoadmirál. Přitom mu na stole leží deník jiného admirála, který už císař přečetl stokrát, ale prozatím o jeho obsahu příliš nemluvil. Nechtěl. Neměl důvěru, bál se, že by se to mohlo dostat k nepovolaným lidem, nebo že by se znemožnil. Přesto je tím zaujat, a chce to probrat s Moriscem. Janovský pirát, dobrodruh a zkušený námořník přichází přesně na čas.

„Císaři,“ pozdraví starý admirál, když ho stráže vpustí a vzdor svému věku se velice hbitě ukloní.

„Velkoadmirále, vítejte. Děkuji, že jste přišel,“ řekne císař a vybídne zkušeného důstojníka, ať se posadí. „Slyšel jsem, že přestavba našich loděnic v řeckých městech probíhá uspokojivě, že?“

„Ano, císaři. Zdejší, soluňská a athénská loděnice budou hotové do konce srpna. Spartská a dračská do podzimu. Pak rozšíříme epirskou loděnici a přejdeme k východním. Pokud všechno dopadne, jak má, očekávám zdvojnásobení výstavby obchodních i válečných lodí ve Středomoří, až na dvě stě kusů ročně. Ale… neříkal jste, že chcete hovořit o tomto. Kdyby ano, přinesl bych k tomu dokumenty a…“

„Ne, máte pravdu, velkoadmirále. O tom hovořit nechci. Chci s Vámi promluvit o něčem jiném. Kdybych Vám řekl, že na západě, tisíce mil daleko, je kontinent, co byste si myslel?“ zeptá se císař a je překvapen klidným výrazem velkoadmirála. Čekal, že velkoadmirál vyprskne smíchy. Desítky let služby a vítězná pirátská tažení, která říši získala mnoho lodí a tuny cenných kovů, ho opravňovala k tomu vysmát se i samotnému císaři, ale nyní jen mlčí. „Předpokládám tedy, že jste o tom slyšel.“

„Řekl bych, císaři, že jste navštěvoval putyky námořníků v přístavech. Pár jich hovoří o takovém kontinentu, ale celá řada z nich jen bájí a vymýšlí si. Já si to, ale nemyslím. Přinejmenším je tam obrovský lesnatý ostrov daleko na severozápadě.“

„Odkud to víte?“

„Můj bratranec přepravoval před třiceti lety zboží na Island, ale loď se odchýlila od kurzu a narazila na velký ostrov, kde byla dokonce nalezena osada severských sedláků a lovců. Podle bratrance to bylo čtrnáct set mil jihozápadně od Islandu. Odkud jste to slyšel vy?“ a císař pokyne k sešitu na stole.

„Sešit admirála Varrona mladšího, benátského velitele z Kypru. Ve starších záznamech jeho otce Lorenza, se píše, že narazil v benátských archívech na zmínky o dalekém kontinentu. Písemnost se tam dostala z římského archívu, který byl záznamem o kartaginském admirálu Bodovi. Ten plánoval cestu na západ, protože se doslechl, že jistý obchodník, podobně jako Váš bratranec, se odchýlil od kurzu a narazil na úrodný kontinent. Výprava se neuskutečnila, protože válka s Římem byla v plném proudu. Nicméně, admirál Varron starší byl dost přesvědčen o této záležitosti. Dost na to, aby do Benátek svolal radu astronomů, matematiků, teologů a geografů k výpočtu vzdálenosti. Dospěli k velkému rozpětí. Kontinent je od Evropy vzdálen tisíc, až šest tisíc námořních mil.“

„Proč to admirál neprozkoumal?“

„Z podobného důvodu jako Kartaginec Bodo. Můj otec před čtyřiceti lety vedl krvavé tažení proti Benátčanům, kterými z nich učinil naše vazaly a Lorenzův syn se tím začal zabývat teprve nedávno. Píše, že chce najít ten kontinent, aby se každé koleno, i to císařské, muselo poklonit jejich republice. Admirále, co byste řekl tomu, že završíte svou kariéru tou největší výpravou na daleký západ?“ a tato slova přičarují úsměv na tvář starého admirála. „Říše zajistí zásoby, námořníky a lodě. Vy mezitím předáte svou pozici svému vybranému nástupci, a pak odplujete na západ.“

„Co když něco najdu? Jaké budou mé příkazy?“

„Vylodíte se, postavíte tábor, provedete zběžný průzkum a vrátíte se. Ale musíme být opatrní. Naší nevýhodou je, že se nacházíme na východě Středomoří. Angličané, Portugalci, Francouzi i Arabové budou mít velkou výhodu proti nám a velice pochybuji, že se nechají zastínit, jakmile se to rozkřikne.“

„V tom případě by se říše měla připravovat ve větším. Připravit plán osídlení, záboru a zušlechtění.“

„A Vy jako guvernér to povedete.“

„Bude mi ctí, císaři.“