Před útokem

Stojí tam, rozechvělá, jako poslední list na větvi umírajícího stromu, ve chvíli, kdy se do něj opírá dech větru.
Čeká. Předhozené dravým šelmám noci jí ani nic jiného nezbývá.
Zavře oči, a nadechne se chladného nočního vzduchu.
Už přicházejí. Blíží se, obkružují ji, stále ji pozorující svýma lačnýma očima. Mordy se rozšiřují v dravém úsměvu, tesáky blýskají v chladném světle luny, a na zem kanou celé stužky slin.
Kořist je bez šance.
Povel k útoku bude brzy vydán.