Dokonalost

Seděla klidně. Bez jakéhokoliv náznaku pohybu.

Nohy pečlivě urovnané z pozici, která se do společnosti sluší. Její útlé nožky zahalené pod černými silonkami neprozrazovali odstín její kůže. Prsty s červenými nehty schované ve špičce drahých lodiček. Koleno se opíralo o druhé.

Ruce položené na stehnech. Konečky jejích dlouhých prstů a perfektní manikůrou se dotýkaly lemu koktejlových šatů. Jako se snažila udržet neposlušné volánky pod kontrolou. Ale šaty se nehýbaly.

Bílá ramena měla uložená v pohodlné opěrce svého ušáku. Měl krásně fialovou barvu. Opěrka byla tak vysoká, že přesahovala temeno její hlavy. Přes ramena splývaly pramínky blond vlasů. Dokonale rovných, ještě vonících levandulových šamponem.

Hlava nakloněná k jedné straně se zapírala o opěrku ušáku. Rty měla mírně pootevřené. Ještě se stopami po rtěnce. Jen maličko odhalovala řadu krásné bílých zubů. Jazyk se nehýbal, nic neříkala. Oči olemované černými linkami ukončující linii dlouhých řas, které ani nebylo moc potřeba zvýrazňovat řasenkou, měla zeširoka otevřené. Každému tak nabízela možnost pohlédnout do jejích pomněnkových kukadel.

Kolem levého oka jí tančil rudý pramínek krve, stékající na dokonalou bradu, odkud se kapkami ztrácel a objevoval se jako červená skvrna slepující její panenkovské blond vlasy.

Vedle křesla leželo tělo. Její manžel. V ruce svíral revolver jejího otce. V komoře chyběly jen dvě kulky. Ta, co jí prolétla mozkem a zpřetrhala tak nitky jejího žití a ta, kterou si ten zoufalý blázen zastavil tlukot svého srdce..