Bezesna opratka (in progres)

Preludium:

 

Staré, zaprášené, bohem zapomenute město, město vyprazdnenych existenci, zadonicich o další dávku samsary, andělé zkázy točící se v kruhu, děti a novorozenata umírající a znovu se rodici v dokonalé přirozenosti mysli.

 Pod zemí toho zapraseneho, bohem zapomenutého města, zaplivany bar plný roztekajicich tváři, anomalistickych homonkulu, telepaticky pretvelenych dvojníku, rozdvojenych, prostitujicich ranhojicu citu, podlych agentů relativisticke kosmologie v přestrojení, emzaku s transplantaci tváře, mrtvý biomorfove po gestikularni chirurgické operaci a mnoho dalších padlych, odhozenych a nevdecnych, smyslu zbavenych lidských ostatku.

V postranní uličce plné fluorescentnich grafity, vitalnich vrahů s pokrivenym dřevěným úsměvem, jamajskych pirátů s dřevěným okem, polymorfove s lidskou kůži, menavci v maskami maorskych králů, schizofrenní dealeři halucinogennich čajů, opiovi nadšenci a dva lysergicti ztroskotanci topici se v zachranem kruhu.

 

Ti všichni čekali v dlouhé, temné, karminove chodbě, zbarvenou zápornou karmickou halucinaci od spodu nahoru. Za rohem byly mramorové schody do ocistce, odkud se linul graciezni haze andelskeho skanku a vrazedne deepovy psychedelicke duby, že šlo cítit vibes ze staré jamajky. Všem bylo beze slova jasné, odkud přichází a kam jdou a nikomu se nijak zvlášť nahoru nechtělo a tak nikdo nikam nespechal.

 

Člověk, který za to byl zodpovědný; dj, nebo čajovník, samotný rastaman, Jah, Zaratustra, Jezis, Buddha, autor, který s tímto příběhem nemel nic společného, nebo ten kdo je nastrcil do toho ocistce, do sne, ze kterého se nejde probudit, nevedou z něj koleje a který nikdy nekončí. Byla to jen další geniálně vymyšlená samsaricka past, všichni ti přítomni to bezpodmínečně věděli, potom, co se probudili po stovkách životu do toho samého pekla, kdy odcházejí ze stejného baru a ve stejných scenarich, jdou nahoru po schodech na světlo boží, upenlive věří, že tato odsouzena zivotni cesta, tato jeji nenaplnena vteřina je jim poslední křížovou cestou a ze už se nikdy nenarodi a neprobudi do tohoto magnificientne promysleneho vesmírného samsarickeho strudlu.

 

Ale tato síla uvěřit v poslední nadějí na onen svět, na konec onoho filmu mysli, je jim to h největší iluzi a jejich zločiny byly natolik hlubinné a neprominutelne, že jakýkoliv ne-dualitni odpočinek by pro ně byl moc dobrý a tak si jeden po druhém projdou cestou, kterou si nikdo z nich nedokázal představit ani v těch nejdivocejsich snech. 

Cestou se mění pořadí a tváře tech, které potkávají, gesta a detaily mění významy a vztahy mezi objektivní skutečnosti jejich cesty a posledního pobytu v ocistci. Jenže tohle byla poslední scéna a všichni přítomní věděli, že ji nemohou uniknout, že jejich nejhorší obavy se naplnili a všechny jejich niterne zločiny byly dávno prohlednuty rentgenovym zrakem nekonecne inteligentnějších bytosti rafinovaně michajici karotove karty charakteru našich vnitřních a vnějších vesmíru.

 

Osud, jak už tomu mistr v ocistci chtěl, nebyl karmicky milosrdný k oněm despotickym a dabelskym postavám v onom baru, jenž se zprotivili boží moci a dopustili se snad téměř všech myslitelnych i dosud mysli -telne po těle nemyslitelnych atrofilnich zločinu, jakých kdy lidstvo poznalo a jakým kdyby na onom světě čelilo. 

 

Osviceny kornout světla dopadající na šedivý pruh zarudlé podlahy se rozšířil jako zornicky nastupující taneční generace. První odvážná postava se vyloupla z vlastního prizdisracskeho stinu a vyšla na cestu ke schodišti. Rastaman potahl a zamrzl jako hypnoticky Alláh kolem momentu hybnosti paralelní reality.

 

I. Alpha a Omega anomalistickeho homonkula 

Bezesna, utahujici smyčka v jeho eliptické hlavě, se smrstovala jako krajta kolem bezbranne koristi. Bezvychodnost nebyla v tom, že by jej do morku kosti pronikal strach ze smrti a ze života, ale v tom, že nedokázal předpovědět moment svoji smrti.

 

---

 II. Telepaticky prevteleni dvojnici 

Ve skutečnosti viděl vesmír tak, ze smrt jej měla pevné v moci, nedokázal si ji představit jako vrcholný moment a příležitost k vykoupení a osvícení, ale jako tu nejbolestivejsi a nejpalcivejsi ztrátu všeho na čem mu záleželo.

 

---

 III. Rozdvojeni ranhojici citu 

Ta jeho chudá, bezešvá a bezcilne se plahocici mysl po planetě objektivních skutečnosti, pomijive skutkové podstaty, všechno to zalehle a podmíněné karmicke vidění v jejich očích.

 IV. Agenti relativisticke kosmologie v přestrojení 

 

---

Něco nespravedliveho a biblický falešného, manickeho a zhoubneho, tlejici v nádoru tam uvnitř. Snaha ji bourlive milovat se promnenovala v živou fuzi ji nenávidět, odlišnost fyzikálních povah jej svadela k tomuto uvěřit v sobectví a mýtus individuality a vlastní pýchu a pokrytectví, piedestal povysenosti a povrchnosti nad ctnostmi a nerestmi.

 V. Emzaci s přestrojení tváře 

 

---

Předchozí zkušenosti hovořili v naprostý opak, v nedualitu kolektivního vědomí a bytosti, v naprostou udelnost lásky a kreativity, v byti spočívající v radosti, soucitne moudrosti a vsepronikajici záře objimajicich kruhu lidství.

 VI. Mrtvý biomorfove 

Tato vzácná konstelace extrémních intencí jej přiměla vidět svět i ji jinak. Poznat ji v novém světle, v pláči, zoufalství, krivde i odcineni, to pravé jádro její bytosti, zranitelné a vykoupitelne autentickým životem a smrtí.

 VII. Vitální vrahove 

 

---

Selhání toho může nebylo jen čistě intelektuální, kritické, ale ryze sociální, emoční, ve vnitřní podstatě mu potom unikaly vodítka a tvrz vědomosti jak se premostit za okraj docasneho těla.

 VIII. Jamajsti piráti 

 

Kdyby znal poučky tibetského budhismu, odvracena strana psychedelicke experimentace by mu připadala jako nejvyšší skutečnost k opuštění docasneho cestovatelskeho prostředků a možnost již v tomto životě pracovat na miste přemostění do kosmického prostoru.

 

---

 IX. Polymorfove s lidskou kůži 

Byl příliš blízko jí, jejímu uvažování, fáze měsíce v novu mu ocarovala jeho nevědome archetypy spocivajici v zániku, rozkladu a totální destrukci současného systému a mýtu o vlastním já. Absolutní dekonstrukce vnitřní struktury víry a upuštění všech hodnot a myšlenek v nekritickem božím chaosu.

---

 X. Menavci 

Každá bezcilna vteřina,

cesta, liminalni voyage,

karma, neschopnost proměnit,

zaměnit cizí utrpení za své,

lpění na mysli, na podstatě na myšlenkách,

selhání pokusu vedomeho dechu,

selhání kritických struktur,

 

Ozvěny ve městě mého já,

naučit se iniciaci a vizuální paměti na onom světě,

premostit tento život již nyní,

byť připraven propojit a rozpustit vědomí,

tam v zemi zaslíbené,

v čistém vesmírném prostoru.

 

---

 XI. Dealeři halucinogennich čajů 

''Každá vteřina byla tak skutecna, díky tomu, že mohla být absolutně poslední, ale relativni snahy to vše zastavit, ji dávali zvláštní vážnost toho všeho a díky tomu se celé dění jevilo jako bizardniho divadlo spektakuloznich rozměrů - jistě nesmyslné bez dimenze lásky''

 

---

 XII. Opiovi nadšenci 

''Zpětne mi ta rozcarovanost přijde úsměvná, ale zároveň potenciálně jako nejdůležitější obrat vnimani pravdy a smrti v životě, od počátku tvořivých let se v mé tvorbě objevovaly filosofické aspekty, jak relativni, tak absolutní a toto putování byl návrat k mým předchozím dílům, které jej předcházely''

---

 XIII. Lysergicti ztroskotanci 

''Velká krivda nastala pod povrchem, kdy spočívající tkanivo lži prizivovalo vedomou smrt a neschopnost akceptovat fakta vnější skutečnosti a vnitřních pochodu v mysli zároveň, obkruzujici se jako protipoly, vytvářející atomarni anomalii, paranoiu monstroznich rozměrů.''

 

''Na sklonku putování se rozjasnila ona hráz zakryvajici oblohu a životaschopnost, vnímání,  že existuje život mimo pudovost, podvod a lež, mu dávali naději na pozitivní existenci, přiznání a odpuštění by mu dalo novou svobodu, přijmutí odvahy a vyrovnání se se svou temnou a visceralni minulosti.''

 

''A na konci toho všeho ta vteřina, ta vteřina, vteřina posledního dechu, ze než usnes, dostaneš se do jiného těla, do jiného vesmíru, do jiné dimenze a vše na čem jsi lpel a o co jsi se tak bál je pryč, naprosto pryč, navždy, a vše o čem jsi snil a co sis myslel byla pouhá iluze, dokonalá iluze tvého trojrozměrného mozku a ty jsi byl její dítě, v okovech i na křídlech''

 

---

 Epilog.

'Otrocka peruti ve vyhni zlatavé lži,

měsíční žár iluzi pod rouškou ticha,

lhava vyznění posunku tkaniva delirii,

Lkane tapiserie katedrálních klamu.

 

Vše pro nic - to jediné zasrane nic,

ta velká nezucastnenost mas,

odloučené bytosti schránek,

tvary bez soucitu a moudrosti,

 

kypre tvary a oválné otvory,

jimiž prijimas a znovu se rodis,

nekonečně zranitelná a břitká

a v tom umírám a v tom se rodim.

 

V další nebetycne lži a sám jsem jejím stvůrcem,

sám jejím otrokem a okrajem,

dokud se neosvobodim,

skrze vteřinu moci nad noci.'

 

...

Projekt: Novela-komiks-scenar _soubor enigmatických povídek

Kódové označení:Bezesná oprátka

Vydání: Paperback, černobílá, bizardní písmo, morfické kreace 12x.