Tichý pokoj

Autobus. Zleva doprava. Červený. Poloprázdný.
Pes. Strakatý. Zprava doleva.
Jeho páníček. Vyžraný. S krokskami na oteklých nohou. Také zprava doleva.
Nic.
Nic.
Á, modré auto. Zleva doprava.
Asi už jste pochopili, že sleduji ulici.
Sice skrz záclonu, ale i tak je leccos vidět.
No, čím se taky má člověk zabavit, když má v tichém pokoji dlouhou chvíli, ne?
A tak sleduji. Mlčky. Bez pohybu.
A trpělivě čekám.
Čekám, až někdo vyrazí dveře mého bytu, postaví převrženou židli a odřízne mě z lustru...