Temné uličky Bragotraswoodské

"Áááá!" zaječím, když mě znenadání popadnou surové ruce.
Cítím útočníkův dech, prosycený pachem levného chlastu a levných cigaret.
Nemohu nevzpomenout na radu moudré maminky, že na gentlemany v zaplivaných putykách přístavního města Bragotraswoodu nikdy nenarazím.
Marně se bráním. Je velký, silný a vleče mě z ulice opuštěným průjezdem někam do zadního traktu, do lotrovské spleti kůlen, zídek a zapomenutých zákoutí, hemžících se krysami.
To nedopadne ani trochu dobře.
"Hloupá, hloupá, hloupá čubka!" slyším jeho ochraptělý, vzrušený hlas. "Hážeš po mě pohledy celej večer, a pak se zdejchneš? Sis snad myslela že tě nenajdu?!"
Ramenem rozrazí nějaké staré dveře, hodí mě dovnitř a zabouchne.
Čtyři-
"Chyba, čubko. Teď za to zaplatíš!"
Skáče na mě jak nenasytný dravec.
Nezvladatelná touha dostat mě ho zaslepuje, a ve tmě nepostřehne, jak na mé rty vyplouvá nepatrný úsměv.
Tři-
Rve ze mě šaty. Už se nebráním. Bylo by to zbytečné. Cítím, jak úplně hoří chtíčem.
Dva- odpočítávám v duchu vteřiny, kdy zahodím sugestivní iluzi půvabné bezbranné dívenky, a milému surovci se ocitne tváří tvář krvelačná Striga.
No co, i my, přízraky, se nějak musíme živit.
A takového hulváta nikdo hledat nebude. V přístavních krčmách skutečně žádní gentlemani nejsou.
Děkuji ti, moudrá maminko.
Jedna.
"Áááá!!!"