Blaník. Magické místo. Zalesněná hora, opředená tajemnou pověstí.
Každé dítě školou povinné zná ten příběh. Až zazelená se suchý dub,
až kapka krve dotkne se sochy koně svatého Václava, pak přijedou.
Přijedou rytíři, kteří nás zachrání. Ale před kým, s kým budou bojovat ?
Žena dorazila k úpatí hory, otočila se a dívala se do kraje.
Konečně je tu, blízko svého cíle. Ještě pár set metrů a ocitne se
u Veřejové skály, kde přespí. Zde, na tajuplném místě před několika lety
dělali průzkum psychotronici. Zjistili aktivitu, jako kdyby v hoře opravdu
někdo byl. Když tu zprávu četla, její srdce se zachvělo. Už jako malá
holka tušila, že to není jen báchorka. Opravdu v hoře někdo je, možná
je tam jiná dimenze, vstup do jiného světa, kde neplatí přírodní zákony.
Rytíři opravdu vyjedou, zachrání nás. Věřila tomu a nebyla jediná.
Rozhodla se, že si udělá přestávku a ještě před výstupem na horu
něco sní. Sedla si do trávy, vyndala z batohu jídlo a pomalu ukusovala.
Vždycky, když přemýšlela o těch rytířích, ptala se : Budou skuteční,
jako my nebo to budou nějaké přízraky ? Jak by mohli obstát proti
moderním zbraním ? Kolik Čechů přežije ? Jak bude vypadat Praha
po útoku nepřátel ? Otázky bez odpovědí.
Dojedla a vydala se na poslední úsek cesty. Vstoupila mezi první stromy
a kráčela pomalu nahoru. Měla s sebou plánek s popisem cesty a doufala,
že dorazí na správné místo než se setmí. Terén nebyl obtížný, ale špatně
se jí dýchalo, už na tom nebyla se zdravím dobře. Konečně dorazila
ke skále, kde chtěla přenocovat. Pomalu se začalo stmívat.
Vytáhla z batohu deku a baterku. Zachumlala se a zavřela oči, pokusí
se spát. Nad horou se objevily hvězdy noční oblohy, mezi mraky
se schovával úplněk. Právě odbila půlnoc. Ženě poklesla hlava
na hruď, usnula.
Už to nemohla slyšet. Tiché kroky a cinknutí podkovy o kámen.