Bez tváře

    Byl to den jako každý jiný. Ve čtyři padla v práci, pokec s kolegou u piva

    a pak jízda do nákupního centra. Nasedl do auta a v koloně se zařadil

    do svého pruhu na Karlovarské třídě. Hodil blinkr a odbočil do Kotíkovské,

    která ho dostane do obchodu. Po pravé straně míjel starší rodinné domky

    se zahrádkami, po levé straně moderní novostavby. Na konci ulice se nacházel

    zchátralý statek, který byl očividně neobývaný, okna byla zatlučena dřevěnými

    prkny kvůli bezdomovcům. Ten dům s pozemkem tu léta stál bez známek

    života, bez snahy o opravu. Bylo to zvláštní, protože to místo bylo velmi

    lukrativní. Proč to někdo neopraví nebo neprodá ?

        Za týden jel znovu po stejné trase, bylo už pozdě, začalo se šeřit.

    Když se autem blížil k tomu statku, všiml si, že na chodníku před ním

    stojí nějaká šedovlasá žena v dlouhých černých šatech. Stála tam

    bez hnutí, jen vlasy jí poletovaly kolem hlavy. Když se naklonil k oknu,

    aby si ji blíže prohlédl, s hrůzou vykřikl a dupl na brzdu. Narazil do auta,

    které jelo před ním a zůstal stát. Když z auta vystoupil a ohlédl se zpět

    na chodník, ta žena tam nebyla, zmizela.

         Už nikdy nejel stejnou trasou. Nemohl. Byl k smrti vyděšený.

    Ta žena neměla obličej !