Fenomén šplouchu

Vědecká publikace:
Teorie záchodového šplouchu
Fenomén, se kterým se každý člověk setká v průměru několikrát denně (v mládí to sice nemusí být každý den, ale s přibývajícím věkěm přímo úměrně stoupá počet šplouchů denně, takovým způsobem, že počínaje obdobím Sénia, přesněji genescensí, je subjekt obšploucháván již téměř bez přestávky). Jev záchodového šplouchy je tedy velmi častý, zato o něm prakticky nelze najít informace, kterých je o nepodstatných jevech, jako je např. kulový blesk (který skoro nikdo neviděl), neskutečné kvantum.Podíváme-li se na vlnu v toaletní zařízení podrobně, zjistíme, že je vždy zahájena posuvným pohybem (většinou ve směru vertikálním) zařízením, triviálně nazvaným "splachovadlo". Tato akce, jak je jasné z 3. Newtonova zákonu, vyvolá reakci, v našem případě onen šplouch. Šplouch je tvořen převážně molekulami H2O, občas je též vidět i detergenty, způsobující kolorizaci vody. Bohužel, naše výzkumy doposud nezjistily, k čemu je šplouch užitečný. Dle některých odvážných teorií je používán k lepšímu odvodu exkremetnu z toaletní mísy (triviálně "hajzlík"). Vědecká komora usuzuje, že na úspěšné probádání fenoménu bude zapotřebí ještě mnoho času a investic.

Doporučená literatura:
Šantal Splašek: Historie Pražské kanalizace
Jak hovno záchodovou mísou prošlo
Blouznivci našich stok
Ve víře splachovadla
Zápach (romantická povídka)
Jak král na trůn dosedl
Prasklé prkénko (povídka)
Jaroměř Fogar: Záhada utrženého splachovadla
Gerhardt Hofnomann: Strhaný zvon (v některých překladech také Potopený zvon)