Vyznání vraha

Leží tam na kraji silnice, zabalená do prostěradel, kterými prosakuje krev. Tři těla, a ve mně se všechno usmívá. Jsou to... byli to tři mladí lidé, dva hoši a jedna dívka, studenti. Vzal jsem je cestou domů, stopovali. Chtěli se prostopovat až do Francie. Přiznám se, chtěl jsem na ně udělat dojem a tak jsem jel o trochu rychleji, než jezdívám. Pak přišla ta zatáčka a auto vletělo do stromu. Mám rozbitou hlavu a oni jsou všichni mrtví. Je mi to líto, ale mám příjemný pocit, moc příjemný. Pochopíte mne, jistě mne pochopíte.

Když mi bylo sedmnáct, trochu jsem se porval. Jeden třicátník se ke mně choval arogantně, a tak jsem mu přerazil čelist, natrhl ucho, prokopnul několik žeber a zlomil obě ruce. Brzy nato mne oslovil jeden člověk a zeptal se mne, jestli bych měl zájem o dobře zaplacenou práci. Má klienta, který se potřebuje někoho zbavit. Nabídl mi třicet tisíc, když toho někoho odpravím. Vzal jsem to. Byla to moje první vražda na zakázku. Udělal jsem to nožem. Ani ne za tři týdny se ten chlápek objevil znovu. Tentokrát to hodilo sedmdesát tisíc. Nějaká žena. Uškrtil jsem ji kabelem. Zakázek přibývalo. Přestal jsem je počítat. Po třiceti letech už se ani počítat nechce. Kolik já jen oddělal lidí!

Teď už rozumíte? Zabil jsem tři lidi zadarmo, ve svém volnu! Pro mne, profesionálního zabijáka, je to velice nezvyklý a osvěžující pocit...