Opět sama

Můj budoucí muži,

Píšu ti, protože na tebe stále čekám a už mě začínáš pěkně štvát. Už jsem si myslela, že jsem tě našla, ale bohužel. Mohl jsi se jmenovat Marek a mít perfektní postavu, titul, krásný byt, ale bohužel. Marek jsi být nemohl, protože Marek byl gay. Dobře, uznávám, že jsem to měla poznat. Ta růžová mozaika v koupelně byla prostě podezřelá, to bylo hned jasný. Taky když jsme společně začali sledovat Sex ve městě, tak mě mělo trknout, že je něco špatně, když mi už po týdnu psal, jak se moc omlouvá, ale bohužel už stihl vidět všechny řady beze mě. Pokud jsem podvědomě cítila, že je něco v nepořádku, tak jsem to samozřejmě ignorovala. Odteď dám vždycky na intuici. No a teď ta vtipná historka. Aspoň ti takhle budu moct poodkrýt něco ze své minulosti!

Tak prostě na táboře jsem měla moc dobrýho kamaráda Martina. Byl skvělej! Každé ráno jsme vstali dřív než ostatní a v umývárce jsme si myli naše mastný ofinky dokud byla ještě teplá voda. Samozřejmě, protože na táboře pro skauty je nejdůležitější mít umytou ofinu a perfektní lak na nehtech. Martin se mnou tenhle názor sdílel se vším všudy. Po táboře jsme pořád byli skvělí přátelé, jenže pak mi řekl, že je na kluky (v pořádku, i když to byl pro mě fakt šok - víš, že já jsem prostě slepá, když jde o tyhle věci) no a taky, že chytil nějakou pohlavní nemoc. Pak jsme šli do baru a hrozně se opili a já ho líbala a on líbal mě (počkat, vždyť je teplej! nevadí, další vodku sem!) jenže pak jsem si vzpomněla na tu jeho pohlavní nemoc a tak jsem radši šla z baru pryč a pak jsem potkala prince na bílém koni a ten mě odvezl na hrad…. no prostě jsem nablila do prvního záhonku, pak se záhadně doplazila na autobusovou zastávku a nakonec se ráno probudila v posteli. No a Martina jsem už pak nikdy neviděla až do té osudné noci.

Bylo pondělí. Kdo chodí do baru v pondělí? Krávy jako já, co chtějí přijít o chlapa. “Ježiš čááááu! Co tady děláš??? Jsem tě neviděl věčnost!!” Tak to je můj přítel Marek, Marku, tohle je Martin. “Jeeee, naše jména maj první tři písmenka stejný, to je asi osud!” A taky že byl. Ty tři písmenka mi byly osudný. No a pak líbal Martin Marka a Marek Martina (nevadí, další vodku sem!) a pak jsem pro změnu zvracela do příkopu a pak do odpadkovýho koše a ráno jsem se vzbudila u svojí záchodový mísy. Sama, opuštěná, svobodná.

Tvoje budoucí abstinující žena