Miniaturník

*

Nepoučitelný

U Pána Boha zazvoní telefon:  Pane Bože , pomoz:  Tady Petr... je tu starej Vomáčka a chce propustku, že prý  je objednaný k doktorovi. Co s ním mám dělat?

Dej mi ho na drát...

Pane Bože, tady Vomáčka...

Podívejte, Vomáčka... jste tady už  dva měsíce - co vám tu schází? a vůbec: nestačí, že jste toho doktůrka poslechl jednou?

 

Týden je krátký

Karle…!

Co?

Vzpomínáš, jak jsme si předevčírem říkali, že si (jako včera) vymyslíme, co dneska uvařím na zítřek a pozítří…?

 

Jak si žijou důchodci

Máme to rozdělený - žena utrácí a já vedu rodinné účetnictví. Například dneska: pečivo 17  Kč, zelenina 25 Kč, lékárna 218 Kč...  No - řekněte - nežerem si?

 

Nerušit

Polední pauza, ve stínu pod stromem, klídek, oči zavřené:

Edo, spíš? 

Neeé...  

Pujč mi kilo...!

Chrrrrr...     

 

Bezva zkratka

Povídá Ruda: pojedeme tuhletudy, znám tu bezvadnou zkratku! Je to sice o něco dál, ale zato je tu o hodně horší cesta!    

 

Nám jaro nic neříká

Panebože, to je jaro, povídá Marek.... Já bych se z něho ... kytky smrděj, ptáci řvou. Žízeň jak rodná strana, jen se o ní opřít a v potůčku si bublá jen voda ....     

 

Grand

Psal se rok 1972.

Jednou jsem se vracel z Benešova nad Ploučnicí. V Děčíně mi ujel přípoj a tak jsem trávil čas v nádražní restauraci. Dal jsem si guláš a pivo. Tři kousky masa jak tři kostky cukru, lžíce červené vody, chleba vhodný do dalekohledu (bylo přes něj vidět až do Ústí), pivo dvaapůl centimetru pod čárku. Dvě hodiny času. Druhý guláš, druhé pivo. Velikost porce, chleba a piva jakbysmet. Následoval třetí guláš a třetí pivo. Moc se nelišily od těch předchozích, jenom mi je přinesl jiný číšník. Deset minut do odjezdu vlaku: platím! Přišoural se ten číšník od třetího guláše: Tak co to bylo... ? Napůl namíchaný, napůl pobavený povídám: guláš a pivo, guláš a pivo, guláš a pivo.... No dobře, nejsem hluchej! osm korun!

Grand se nezapře. Dal jsem mu osm padesát….

 

Na nás to neplatí

V Praze, 1972. Zákaz podávání alkoholu a vícestupňového piva do deseti hodin. Vracíme se po noční akci domů, nevyspalí, utahaní...V Praze čekáme na vlak a tak si sedneme k ..... (viz bedekr: kde se dobře jí a pije), a Ivan povídá servírce: Drahoušku, přineste nám každému dvě piva!

Jé, to já nemohu před desátou...

Ále můžete, povídá Ivan, my jdeme z noční a blbý nařízení se nás netýkají. Sypte to sem po kýblech a pište to hráběma....       

 

Dobře jí tak

Povídá jednou v Trutnově, při velmi nepříjemné práci, která nám snad proto nešla od ruky, takže všichni byli napjatí a nervosní a... prostě Bohouš, zvaný Krkonošák do toho napjatého ticha: Starej Šimák od nás ze vsi má malou penzi a tak si přivydělává: má koníka Karla, vozejk tak na pět metráků, zajede na nádraží do Uhelnejch skladů, koupí pět metráků uhlí, pak jede po vsi a vyvolává. Včera odpoledne jsem ryl na zahradě a najednou slyším: Paní Stará, koupíte si uhlí? Za kolik? Za stovku .. Že je to moc? Tak si holt polibte prdel! jdi Karle!           

 

Kdo koho

Druhej den povídá zase Bohouš Krkonošák: včera ... ten starej Šimák! Vždycky, když se namazal, tak ho ta jeho seřezala. Dávala ale pozor, protože když byl nalitej víc, tak se ztopořil, ztratil zábrany a seřezal naopak on ji. No bejvalo tam veselo! Stará si ho teda včera poslala do konzumu pro droždí. V devět... Prošel  kolem dolní hospody, pak prošel kolem horní hospody... koupil droždí... Vracel se kolem horní hospody - prošel... U dolní hospody se zastavil a řek' si: Aspoň jedno si dám... jen u pultu. Dovnitř a u pultu si dal jedno orosené a u stolu kamarádi a pivo a mariáš... Josef - povídá jeden - pojď to za mne jednou zvednout, já musím s pískem! Bez dalšího pobízení. Samo, že nezůstalo při té jedné hře a najednou čtvrt na dvanáct a ve dveřích Šimáková a on zrovna zvedá ruku, jako že jí uhodí do karet - flek! a přes ty karty vidí Šimákovou a duchapřítomně zařve na celou hospodu: Brrr, babo .. opatrně! Ani ke mně nechoď! protože já jsem zase přímo d ě s n ě nalitej!        

 

Fakt a nesmysl

Sousedi v domě mají přes chodbu takovou malou odkládací místnůstku, které říkají kvelb, nebo magacín. Tak jednou jdu v neděli dopoledne na fotbal a slyším z kvelbu: to je fakt... to je možný ... to je nesmysl!

Klíč ve dveřích, tak odemknu: z kvelbu vyrazí příšerný puch a vyleze mžourající soused, dost pomačkaný a s vaky pod očima.

Co je fakt, možný a nesmysl? ptám se dost přihlouple.

No - fakt je, že jsem se včera sťal. Možný je, že jsem usnul tady místo v posteli, ale nesmysl je, že bych se zamknul zvenčí ...