Jak se jmenuji...

"Dobré odpoledne přeji, mám zde prosím k vyzvednutí opravený klobouk," pravil muž s dlouhým plnovousem.

"Ano, jistě, okamžik," pravila slečna za pultem. "Na jaké jméno, mohu-li prosit?"

"Ano, zajisté, já se jmenuji... totiž myslím, že se jmenuji Josef Václav Sládek... ne počkejte, Sládek nebudu, nejsem přeci ze Zbiroha, tak to budu nejspíš Zikmund Winter, ano, Winter... ačkoliv počkejte... ne, to není možné, kdybych byl Winter, bydlel bych na Vinohradech, tak to musím být Jirásek, Alois Jirásek... jenomže mě přeci nezajímají husité... tak to já asi Jirásek taky nebudu... počkejte okamžik, však já si vzpomenu..., slečno, prosím vás, nevíte, kdo napsal Dědictví Tantalovo?"

"Ale to přeci napsal Vrchlický!"

"Vrchlický! Ach ano, Vrchlický se jmenuji, a domnívám se, že Jaroslav! Tady je vidět, slečno, jak je užitečné být spisovatelem."