Judita
Judita
Anotace: Ach ty neposlušné ...
Když se ohlédla, zkameněla.
Před jejíma překvapenýma očima hořela Sodoma zářivými plameny. Takový obraz zkázy rozhodně nečekala. Nevěřila těm hloupým řečem svého muže. Vždycky ho považovala trochu za podivína.
„Bože, Judito!“ Vykřikl vyděšeně a hrdlo se mu stáhlo samou úzkostí.
Ještě stále ji držel za ruku. Ještě stále tomu nemohl uvěřit. Možná to bylo jeho pověstné humpoláctví, možná jen jeho tolikrát vyčítaná neopatrnost, ale v ruce mu teď zůstal její ulomený ukazovák z pravé kamenné soli. Chvíli ho s láskou pozoroval. Možná se bude hodit, řekl si a políbil ho.
„Nikdy na tebe nezapomenu, má lásko." vrhnul k ní zamilovaný pohled.
Proč jen mě neposlouchala? Proč jen byla tak tvrdohlavá!
Ulomil si ještě palec a uložil oba kousky do mošny. Nechal ji tam stát a přidal do kroku. To by mu tak ještě scházelo, aby mu ostatní utekli.
Ještě jednou se k ní letmo otočil jak tam tak nehnutě stojí. Pak jen mávnul rukou.
Však on si s ní první déšť poradí.
Komentáře (11)
Komentujících (5)
Doporučit
TiskKomentáře
Bezva, Koblížku, nová Tvoje poloha :-)?! ST
31.10.2017 09:39:15 | Fany
Doufám že byla aspoň jodizovaná :-)))
ST a ještě * navrch :-))
30.10.2017 21:04:10 | klaun
Líbí se mi, ten nápad i povídka. Rozesmála.
Příště můžeš vytasit Gorgony... :)
30.10.2017 16:51:21 | Philogyny1
Jako Medúzu? :-) V každém případě mě potěšilo, že ses zasmála. Účel splněn.
30.10.2017 17:12:42 | Koblížek