Jak vzniklo kyselo

*

Jednou dávno, když eště Kérkonoše byuy placatý a jedinej Němec tam byu jen Trautenberk, byu Krakonoš vobyčejnej, línej, aue šíleně zuomyseunej hajnej. Trautenberk (von byu stejně houno Němec, měu jen takový méno) už měu šecku zvěř vystřílenou a zbytek se přestěhovau na krakonošovo, protože zvěř neni blbá - bylo jí to jasný: dědek už byu línej i vytáhnout do lesa s flintou. Ta lenost Krakonoše aue přešua, když mu sojka vykecaua, že dotyčnej (tedy jako Trautenberk) mu chodí stříuet na jeho, krakonošovo. Sojka, ta kráva jedna, neměua nic lepčího na práci, než špízovat Trautenberka a jakmiue ten vytáh s flintou do lesa, lítua to Krakonošoj vysuepičit. To už byuo samo vo sobě diuný: sojka a slepičí...

No - byuo to tak.

Starej - línej nelínej - vzal flintu, kyj a mazau jak za mlada, aby byu na fleku dříu než Trauťák. Dupau jak kůň, funěl jak medvěd a pro zvířata, který ani todue nepřivedlo z míry, začau nakonec mlátit do stromů tím kyjem a bylo vymuácíno. Zvěř byla šecka v hajzlu... Trautes přišel a jediný, na co mohl střeuit, byl zaječí vocásek (to je taková tráva, co ten vocásek strašně šikouně imituje).
Vrátiu se domu sám, pes mu zdrhnuu v lese, že si tedy jako uvaří brambory ke kousku flákoty, co si skovau vodvčíra. De tedy do špajzu, ale flákota nikde. Zakleu, až Krakonošoj spad hrnek z police. Tomu taky hnedky došuo, vo co de, jako že Trautymu pes sežrau flákotu a místo, aby se rozčilovau nad rozbitym hrnkem, řvau smíchy jako po šestý Staromyslivecký.

Trauťas, až je mi ho líto, sráče, šeu do sklepa, že si tedy uvaří jen brambory a k nim že si dá smetanu. Čokl se válí na dvoře u boudy a mordu má vod barvy (pro ty co nejsou myslivci: vod krve, víme?). Ještě kvůli tý flákotě nasranej jak nočník hodiu po čokloj šutr. Netrefiu, pes ani neuhejbau, jen zavrtěu chvostem a mysleu si svý. Příde tedy Trautus do sklepa, nabere brambor do hrnce, votočí se pro smetanu na polici a ejhle! smetana zdrclá, kyseuá jak neupřimnej úsměv. Zatvářiu se kysele, jako ta smetana. Potom čuc a hale: voni mu za to ale vedue brambor vyrostly žampiony. Řek si: v nouzi pes i trávu kouše, sebrau brambory, žampiony a kyselou smetanu, nahoře v senci to pak uvařiu všecko dohromady. Než se to uvařilo, zašeu na zahradu. Hodiu po psoj eště jeden šutr, samo že zase netrefiu... Pes se chechtat neumí, tak si jen přeložiu tlapy jednu přes druhou, na Trauta vyplázl jazyk a volíznul si fousy. Trauťák další šutr nenašeu, házel po psovi tak často, že mu na dvorku nezbyl ani jeden. Máv rukou a zapad za vrátky na zahradu.

Za barákem nadrhnul trochu kmínku, natrhau trochu kopru, vrátil se s nim do sence, nasekau ho dohromady s mladou kopřivou, hodiu to šecko do toho vaření a tak vzniklo kyselo. S kopřivou, jo? s kopřivou...

To jen my, zfajnovělý, si dáváme do kyseua sekanou zeuenou petržeu a místo žampionů bíuý hříbky...