Básníkovo pozdní odpoledne

Básníkovo pozdní odpoledne

Bylo mu zle. Potřeboval by se něčeho napít.

V lese kráčel trpaslík. Takový docela sympaťák. Nohy v holínkách, na hlavě cosi s bambulí. No a kabátek červený. Byl na něj docela hrdý. O kalhotách nebudem mluvit. Byly špinavé a vůbec.

Odtrhl se od toho. Copak jsem magor ?  Našel si pivo. Krapet se uklidnil. Co je dneska za den ? Ale to je přeci jedno,ne. Pivo mu udělalo dobře.

Nechtěl být náhodou básníkem ?  Asi jo, ale měl to v mlhách. Verše, verše. Měl to prostě v jakémsi neskutečnu.

Například onehdá. Šel bažinou. Už ani neví, kde to bylo. A bylo to vůbec ?  Nohy po kolena ve sračkách. Bože, ty rifle už nikdo nevypere. Šel ale dál. Všude bublalo nějakým plynem. A ty mechy ! To bylo žrádlo. Po riflích byl najednou konec a už byl až po opasek. Pomoc, pomoc, dralo se mu z úst. Už byl po prsa. Neznaboh jeden, ani se nedokázal pomodlit. Zachytil se nějakého stébla. Už mu začínalo téct do úst. Tak to je tedy v prdeli, pomyslel si.

Když se probudil, měl salátovou mísu u huby a lokal z ní, aby se neutopil. Neutopil ?  Proboha, co se to děje ? Zapomněl, že se rozhodl být vegetariánem a udělal si salát, aby svoje přesvědčení naplnil. Bedna hraje a on se, pitomec, v tom salátu málem utopil. Přemýšlel. Je taky pivo vegetariánská strava ? Ujistil se, že je a dopil zbytek z láhve. V telce bylo prd, tak ji vypnul a čučel do stropu.

Básně, no jo, to vlastně chtěl. Vyčural se a připravil si blok, kde bude zaznamenávat ty svoje geniální výtvory.

Tak fajn, nasadil tužku a chystal se tvořit. Ale kde vzít téma? Aby bylo nosný a čtenáře zaujalo. Jseš blbec, řekl si. Copak ty jsi nějakej básník ? No tak zatlač, parde. Nic. Nic se nelíhne.

Dojedl salát a vypil další pivo. V tom mu to svitlo. Ona bude krásná, Stepilá a bude v hájku čekat na svého milého. No to je teda blbost, řekl si. Ale jo, zkusme to. Tak čurdí tužkou do notesu veršík za veršíkem. No, paráda. Když v tom zjistí, že mu došlo pivo. Zas takový problém to nebyl, otevřel si další.

Pokračuje, je soustředěný. Lepá děva je už ve svém očekávání pěkně daleko. No ale lesík ji už leze trochu na nervy. A rytíř nikde. Muchy bzučí nad vodami, i sluníčko by bylo. Rozhodne se. Čekat na hrdinu srdce je na prd. Něco ho zastudí na břiše. Au, sakra. Polil se pivem, jak se zasnil.

Uvědomil si, že básníci to nemají jednoduché. Ale pak si řekl, že se přeci nebude pouštět do jednoduchých věcí. A pokračoval. Když byl hotov, tak si asi třikrát přečetl svůj výtvor. Zalapal po dechu. Co to z tebe vypadlo, ty pitomče ?!

Roztrhal popsaný list. Měl bych si zakouřit. Šel na terasu a bafal. Už neví jak dlouho, jednu za druhou. Město bylo celkem v klidu, jen někde v dálce něco bagrovali. No ať, někdo musí taky pracovat.

V dálce lesy. Říká si, je tam někde i ten hájíček s lepou děvou ? Byla zima a jeho rozklepal chlad. Už toho nech, trubko a běž se ohřát.

Na gauči roztál, napil se piva a zjistil, že dostal slinu. Tedy básnickou.

Napsal: Ženská těla jsou úžasná !

A usnul.