To mi nemontuj dohromady...

***

Jo, taky já měl dědu a ne jednoho. Ten ale, o kterém mluvím, byl tesař. Chlap jak vagon: podle babičky skoro dva metry a metrák vymakaných svalů. Od rozbřesku do soumraku – denně, od pondělí do soboty – dělal krovy, ploty, můstky, brány a vrata, všechno, co takový umělec se stavebním dřevem může dělat. Vlastně – v sobotu končil o chvilku dřív.

Oholil se, najedl, popovídal si s babičkou (ona tehdy ještě nebyla ani maminkou, natož babičkou) a pak nastaly dva různé momenty: byla-li v hospodě i muzika, šli spolu a protancovali skoro celou noc. Pakliže muziky nebylo, šel dědeček sám. Vrátil se taky až k ránu – ovšem: bez pedagogického dozoru babičky ve stavu poněkud nestabilním.

Nekřičel, nenadával, nerámusil, jen sem tam se lehce vyosil a udělal krok mimo zamýšlený směr.

Řešil to vždy stejně: svlékl se - třeba ve čtyři hodiny ráno – do pasu a vlezl si pod pumpu. Jedno, jestli v létě, nebo v zimě. Babička to ovšem rozlišovala - šla pumpovat buď v noční košili, nebo v kožíšku a válenkách. Děda vždy zařičel při prvním styku s ledovou vodou, pak se vydrhnul lněným ručníkem dosucha. Do té doby babi ani písmenko, ani hlásky... jen však děda nabral směr k domu, stačila ještě jen malinko zvýšeným hlasem říct:

To jsi zase pil ten hnusný alkohol ?

Děda se zastavil a protáhl: ...ááále, To-nič-kóóó – já jsem vypil jen drobet rumu...  alkohol - hm...    toho jsem se ani nevšiml...

Tyhle dvě věci mi nemontuj dohromady...