Průša si zase vysloužil velkou nespokojenost. Proč se dva lidé nemohou vzájemně uspokojit na duševní úrovni! Muž a žena, věčné protiklady.
Ale ne. Podcenil jsem je. Vypadalo to zle, Průša však projevil zralost a rozvahu.
"Proč se zlobíš? Co jsem ti udělal?"
"Nesnáším, když mi říkáš slepice!"
"Miláčku, ale to je přeci maličkost. Tak já ti nebudu říkat slepice a ty zase začneš snášet..."