Z PRAVDIVÝCH DĚJIN

Jana Žižka zkoumavě zabodla své pronikavé oko do nastrojené a navoněné královniny vyslankyně. Copakt si ta liška ryšavá vážně myslí, že se husitky vzdají bez boje? Otočila se na Bohuslavu ze Švamberka a rozpoznala v její jemné tváři výraz stejného špatně potlačovaného rozhořčení, jaké pociťovala i hejtmanka.

„Vyřiď své paní a taky té proradné Oldřišce z Rožmberka, že zbraně nesložíme a Strakonice nevydáme! Zaženeme vás tak, jako jsme vás zahnaly od Řípy, posvátné hory národu Jany Husy, na níž před dávnými časy stanula noha pramáti Čechie a již jste se vy, poněmčenky, marně snažily znesvětit svou mrzkou přítomností!“

Zmalovaná poslice si pohrdavě odfrkla, otočila se na podpatku módního florentského střevíce a odkráčela ke své kobyle a dvanáctičlenné ozbrojené družině, která ji doprovázela. Sotva se vyhoupla do sedla a dala povel k odjezdu, ozval se sílící nápěv, který poselstvo doprovázel až k městským hradbám: „Ktož jsú boží bojovnice a zákona její...“ Teď zněl vesele, až posměšně, ale až se v plné síle rozburácí zítra ráno, Panenská jednota i křižačky si nakadí do kalhotek.