Archeologická poučka č. 1: Když nevíš, co to je, napiš „Náboženské účely“

Rok 4121, cca 2000 let po katastrofě

„…Dámy a pánové, tímto se dostáváme k vrcholu naší přednášky o nalezišti ST69N4. Prosím naši androidku LENU, aby nám promítla trojrozměrný obraz toho předmětu Z-00-N a vedle něho naši rekonstrukci. – Ano, děkuji.

Jak vidíte, vážení, tento předmět se dochoval v nezvykle kompletním stavu, což vzhledem k materiálům, z nichž je vyroben, je absolutní světová rarita. Jeho horní část tvoří kaučukový objekt připomínající svým tvarem zvon. Z jeho vrcholu pak vychází dřevěná rukojeť, jež se zachovala v délce zhruba dvaceti centimetrů. Podle našich předpokladů tak jediná část, která chybí, je zbytek rukojeti, o níž se domníváme, že mohla mít ještě metr až dva. Vrchní část byla podle analýzy tvořena kaučukem, jež mohl mít černou nebo nějakou jinou tmavou barvu. Původně panoval názor, že se jednalo o hudební nástroj, ovšem materiál, z něhož je zvon vyroben, toto využití zcela popírá. Zda byla uvnitř i duše, jak tomu bývá u zvonu, není možné určit vzhledem ke špatnému stavu vnitřní část. Je to však velmi pravděpodobné. Co se účelu týče, náš tým je přesvědčen, že se jedná o předmět určený k náboženským účelům. Prozatím nepodložená je naše hypotéza, že šlo o napodobeninu květu, jež byla vztyčována a nošena na dlouhé rukojeti v procesích. Zvon, nebo chcete-li kalich, mohl být pomalován, ale také mohl mít svou původní barvu, co by připomínka zničení vegetace v rámci všeobecně známé katastrofy, která se na počátku 21. století udála.“

„Dámy a pánové, tím jsme se dostali na konec naší přednášky a nyní nastává prostor pro vaše dotazy.“

„Tomáš Jedno, noviny Včera a předevčírem. Na základě čeho se domníváte, že rukojeť, či ta tyč, byla zhruba dvoumetrová?“

„Ano, to je dobrá otázka. Jednak nás k tomu vedou zbytky dřevěného materiálu v nalezišti. Jednak pokud bychom přistoupili na teorii našich zahraničních kolegů, že rukojeť měla pouhých 20 až 30 centimetrů, které se dochovaly, pak zákonitě narážíme na to, že takový předmět by během náboženských procesí nebyl příliš vidět. A vzhledem k tomu, že jsme nezvratně prokázali, že nesloužil coby hudební nástroj, vzniká otázka, proč by ho při procesích vůbec nosili.“

„Věra Zvídavá, časopis Pravda o minulosti. Jaký je váš názor na tvrzení, jež zastává tým doktorky Věcné, která tvrdí, že se jednalo o prostý předmět denní potřeby, jenž nemá s náboženskými účely nic společného?“

„Ano, zajisté. Práci doktorky Věcné samozřejmě známe. Pro ty z publika, kteří s ní nebo s paní doktorkou nejsou obeznámeni, se asi patří shrnout, že doktorka Věcná je obecně známá svou averzí k náboženským předmětům. Jak můžete najít i v jejích publikacích, tyto předměty ze svého zkoumání vždy vylučuje. Tudíž, aniž bych jakkoliv zpochybňoval fundovanost doktorky Věcné, se nedomníváme, že by její argumentace v tomto případě byla jakkoliv relevantní. Prosím, poslední dotaz?“

„Roman Tyčka, web Pradávno. Jakým směrem se bude vaše bádání ubírat dál?“

„Budeme samozřejmě pokračovat se zkoumáním naleziště ST69N4, které je nesmírně, skoro bych řekl až pohádkově, bohaté. Z předmětů, jimž se nyní hodláme více věnovat, mohu uvést například 8T3TK4, u něhož nyní probíhá analýza barevnosti dvou jeho částí – úzkého delšího zřejmě tvarovaného válce, a jakýchsi bočních štětin na jeho jednom konci.“

„Tímto dotazem je oficiální část naší konference u konce a já vás poprosím, abyste následovali naši androidku do předsálí, kde už je pro všechny připraveno štědré občerstvení.“

21. století, 20 minut před katastrofou

„Maruno! Kde je zase ten zvon na vodpad? Už je to tu zase celý ucpaný tím tvým pelichajícím hárem.“

„Kde asi? Jako vždycky. V tý skříňce pod umyvadlem!“

„Právě že není, pytle!“

„Nesmysl. Čumíš blbě. Včera večer jsem ho tam uklízela, když se Pepánek koupal.“

„Ty vole, Maruno, že von ho Pepan sebral a zase to hodil do tý starý studny. ─ Do prdele! To víš, že ho tam hodil. Ty vole, Maruno, udělej s nim něco. To je porád dokola. Minulej tejden tam hodil talíř i s vobědem a potom ještě štětku do záchoda.“