Časová iluze

"Je čas dospět!" Nařídilo  všem ego.

Mysl:"A kdy je čas na dospívání? Dospěla jsem  jenom k dojmu, že se občas v čase ztrácím."

Tělo:
"Nosím zubní protézu, která mi dovoluje zase kvalitně zpracovávat potravu a když začnu mít něčeho plné zuby, tak je prostě hodím za hlavu!

Třicet let práce na poli mi od kopání brambor narostl na zádech hrb a tak jsem si za vydělané peníze pořídilo Kosmodisk! Má páteř již není ohebná jako kdysi, ale díky pravidelné a vyvážené stravě, které se mi dostává se mohu chlubit alespoň pravidelným vyprazdňováním !

Přesně v šest hodin ráno, každý den mám pravidelnou stolici a přesně dvě hodiny po té se probouzím, takže o čase pojem mám, ale s tím dospíváním si nejsem uplně jisté.. “

Srdce: “ Co je to čas?

Nechť dospějí ti, kdož se rozhodli zemřít..

Ja chci život žít, radovat se a milovat!

Než-li dospět toužím si radostně zapět..Tralalala”

Tu se objevil rozum..

Rozum: “proboha, kde jsem se to ocitl??”

*Vědomí se za oponou tiše směje))