Pochodeň plane dál

,,přesnĕ ten opak intelektuálních hipsterů, raveři, alkáči a vyvrhelové, co se zasekli v devadesátkovém tripu, party dezoláti s černou rock and rollovou duší, elektro break beat headi, co maj rádi ten vajb když to kope a bliká, zhulení vlajkonoši jamajky...všichni pod jednou střechou.'' popisuje kámošce dojem z těch lidí, co přišli na koncert. 

,,vlastnĕ jsem v tom cítil všechnu tu nasranost a syrovost, potĕšilo, že nepředvedli jen studiové verze skladeb, ale různĕ je zmodifikovali, zpomalili, přidali rovný beat do mixu, nebo tam poslali tĕžkou neurofunkovou verzi, tak že se otřásla celá arena.'' povídá pozdĕj v práci, už po spánkové deprivaci a návratu na zem. 

Jedeme po dálnici hustou mlhou, vysočina, sníh, desítka, drum and bass. Návrat do štatlu. Ta pochodeň co vzplála v devadesátkách dál plane jasným plamenem. Zkurvenej torch dezolátů. Sladce sjetý zázračný dĕti roztříštĕného voodoo svĕta. Prej to bez Keitha není Prodigy. Laserem oživený tribute. Hlasitá liveshow, co na moment zatmí pràzdnotu. Prostĕ legenda.