Proč tě miluji

Miluji tě, ale nebylo tomu tak vždycky. Víš, když jsem tě poprvé spatřila, tvářil ses, jako kdyby ti patřil svět. A já v tý době nebyla víc než čerstvá maturantka a zdrchaná pokladní. Ale pak jsi mi otevřel dveře a tehdy jsem vstoupila do tvého světa a poznala, že chci být jeho součástí.
Miluji tě, protože mě bereš takovou, jaká jsem. Nutíš mě smát se a přehlížíš mé nálady.
Miluji tě, protože jsi takový blázen. A tak roztomile ses za to styděl. Styděl ses, za to, že hraješ kartičky, vlastníš normandský helm a sem tam si zajedeš na nějakou fantasy bitvu.
Miluji tě, protože jsi tak hodný a něžný a pozorný a utápím se v každém tvém dotyku. A ty se pořád tak krásně snažíš a pořád si nejsi jistý, že to děláš správně, ale právě tenhle tvůj strach je to nejkrásnější vyznání lásky.
Miluji tě, protože jsi ke mně přišel, protože jsi mě ukecal, protože ses rozhodl, že to zkusíme.
A i když jsou situace, kdy mi neporadíš, chvilky, kdy máš rejpavou, a to nesnáším, i když to není vždycky fajn, přesto tě miluji.