Střepy v srdci

Jednou to byly propojené srdce, teď už jsou to jen střepy a prázdné místo, které v sobě mám. Prolétávající mnou jen jednotlivé kousky,každý z nich má různou velikost a jinak se zaryly do mého srdce. Vzpomínky a krásné chvíle, které jsem prožil s někým, kdo tady už není a nebude, zůstanou. Myslím na ten čas, na minutu, kdy jsem byl šťastný.

Teď je to všechno pryč, jen střepy plné lásky a bolesti jsou rozsypány před mnou,jako rozbitý šálek. Nesnažím se je vzít zpět a slepit, ale ponechám si je na památku, komu jsem obětoval svoje srdce. Nejde to vrátit zpět, ten pocit bezmoci, bolesti a střepů, které mi prolétávají srdcem každou sekundu. Cítím, jak mě skličují a táhnou k zemi, ten pocit strachu,beznaděje a prázdnoty. Bojím se někomu věřit, další zklamání a bolest srdce je neustojitelná.

Jen lidé s pravým srdcem ví, co znamená pravá láska a jak moc bolí, když se odvrátí špatnou stranou. Zůstaly mi jen oči pro pláč a srdce plné střepů.