.. žádný tabu a srdce, co narostlo.

Mělo jí to být jasný od začátku .. Nebo to mohla aspoň tušit. Od chvíle, co se poznali. Někdy v době před čtyřma rokama. Kdy bylo všechno úplně jiný. Nepopsatelně jiný. Svět byl plnej polovičních rumů, vyzutejch glád, propitejch nocí a pak taky nočního psaní a plesnivý vody (jo, plesnivý vody) .. Byl neuchopitelnej. Svět. On. Ona zrovna tak. 

A možná to neviděli, ale už tehdy to všechno nějak křičelo, že by to chtělo dostat aspoň šanci. Jenže jak by tehdy mohlo. Jak by tehdy mohli dostat šanci, když ji ani nechtěli. Chtěli dát  jiný šance. A tak je dali. Dali všechno, co mohli a jeden druhýho si někde nechali .. A nepřestávali ty šance dávat. Jinejm'.

Riskujíce tak, že tu svou navždycky ztratí. Že už nebude žádná vhodná chvíle. Že už se jim ani nepovede nějakou si vytvořit. Přestože věří. Na to něco a na spřízněný duše, na sto procent, na čtrnáctej únor ne, na jedenáctej a na to, že se zas potkaj. Někdy potom se jim to povede .. Jako se to zatím vždycky povedlo. 

I když o to zrovna stáli ze všeho nejmíň.

Adrenalin a intenzita prvních vzájemnejch pohledů. Prvních opravdickejch. Prvních opravdickejch polibků. Prvního .. Všeho. A v hlavě jedna jediná myšlenka. Že by zas mohli skončit rozervaní .. Nemusela nic říkat. Jenom ji držel a zašeptal .. Že její srdce je pro něj přece tabu. A ať nezapomíná, že on zrovna žádný nemá.

Na TOHLE by si před půlrokem ani jeden z nich nevsadil.

♥