Toužebná

Za okny byl slyšet utichající noční život a zvuk motorů posledních nočních autobusových linek. V pokoji bylo slyšet slastně unavené oddechování. Jeho hnědé oči se mi vpíjely do těla a rty mi pokládal na krk.

Bylo to příliš dlouho, moc jsme se chtěli, když byl nejlepší moment.

Do neukojitelné touhy jsme se ponořili v tom nejhorším možném načasování. V nejméně vhodném jsme zapomněli na závazky.

Nyní však převládala chuť po tom palčivém horku uvnitř nás. Chtěli jsme spolu být i v jiném než tělesném závazku, jenomže jsme si vždy postavili do cesty někoho, koho jsme toužili milovat. Nikdy nás nenapadlo toužit jeden po druhém.

Ocitáme se tady. V místě, kde si plníme své živočišné touhy a necháváme vědomí čekající za dveřmi. Nebyl moc čas přemýšlet, protože přemýšlení nebyla slast.

Po nepřekonatelném zážitku jsme zahnaly tmu, která se nám ještě před chvílí usazovala před očima a najednou nastalo ticho. Rozlehlo se do každého koutu pokoje tak, že přehlušilo i večerní dopravu města a zastavilo nám srdce. S opatrnou přesností jsem vklouzla do svých šatu a bez jakéhokoliv slova či zaváhání jsem vstoupila do tmy.