Nikdo neříkal, že to bude jednoduchý..

Anotace: ... zase snaha o něco delšího...třeba se to bude hodit.

 

Přišla k němu. Stoupla si vedle něj a řekla:"Ty mě máš vážně rád, co?"

 

"Mám no." Potáhl z cigarety a hned zase vydechl.

 

Nemohla si pomoct. Koukala na něj jako na exemplář vzácného zvířete.

 

"Omlouvám se Ti." zkusila to.

 

Nezareagoval. Výpadal snad ublíženě, odměřeně. Nechápala proč.

 

Mlčela. Chvílí přemýšlela, že to vzdá. Podíval se na ni. Poprvé od doby, co přišla. Kradmý podmračený pohled.

 

Stejně spolu nemají budoucnost, bylo by jednodušší to skončit. A co kdy.... Když. ..tak proč se cítí, takhle .. ...zase to plíživé svírání.

 

Vybavila se jí vzpomínka z dětství. Bylo ji tak sedm a vezla se na lodičce. Máma ji tam posadila s chlapcem od sousedu. Pohladil ji po zádech a řekl ji, že ji má rád. Pamatovala si jak vyskočila z loďky a za šíleného řevu se málem utopila.

 

Pořád tomu nevěřila.....jak by to bylo možné? Copak ho to...? Když Vám nikdo v životě nedal nikdy najevo lásku, jak těžké je uvěřit, že.... ?

 

A najednou jí to došlo... chovala se tak odjakživa.. od dětství.

 

 

Nad hlavou se jí ozval zvuk tříštícího skla.

 

 

Zhluboka se nadechla a poprvé se na něj podívala. Doopravdy.