Strach

Běžím lesem. Sotva popadám dech. Slyším, jak se blíží. Už jsou blízko, cítím jejich dech. Země duní pod nárazy kopyt. Co teď? Co mám dělat? Zemřu, ano zemřu, je to jasné… Ne to ne na to teď nesmím myslet. Musím na něco přijít a ne se tady hroutit! Ale co? Zastavuji, rozhlížím se kolem! Slyším vodu! Řeka! Běžím k ní. Ano, naděje. Skáču! Voda je ledová. Plavu pod břeh a schovávám se za převislou trávou.

Slyším, jak na sebe volají. Jsou to vojáci inkvizice. Ale proč na mě ksakru vynaložili tolik úsilí! Vždyť sem nic neprovedl, a že sem řek knězi, že je blb, nebylo tak vážný. Snad, ale za ten jeho pohled mi to stálo. Blb.